Já živel - Peddy 33

Vánoce ve vůni skořice zaznívají v našich srdcích. To prosté setkání s lidmi. No, není to nádhera? Jenže není Xmas jako x mas... X mas proklínáme v obchodě s rouškou na bradě. Zatímco Xmas u pohádek s čajem a cukrovím hltáme plnými doušky bez roušky.

Termín:  10.8. - 20.8. 2020 cesta: Nová Sedlica--> Kalinov,  půlden v Košicích   - kulturní zakončení Medzilaborce - Muzeum Andy Warlholla  - cca 89,1 km, 8 dní terén, krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Barča,  Klárka,  Já Pěší trasa v pohoří Poloniny: Vandr na hranicích Slovenska - trasa (bude brzy) Celkový souhrn:  Vandr na hranicích Slovenska - Poloninské toulky [SONG] Předchozí část:  Vandr na hranicích Slovenska 5. část - Tour de rozhledny 15. 8. 2020 Ráno nás vzbudily první prostupující paprsky Slunce skrz mlhu, která se usazovala v Ruském Sedle kolem rozhledny. Po stylovém spacákovém selfíčku jsme se rozhodly vstát a nasnídat se. Jelikož bylo fakt krásný ráno a otevíral se před námi sympatický výhled do krajiny, čapla jsme guitalele a daly jsme si pár ranních songů při dosušování ponožek (já ještě pytlíků do bot) a bot samotných.  Majdy ranní selfíčko, když všichni ještě spí krásné ráno pro vtípky jako stvořené hrášková...

Poslední uskutečněná akce těsně před TVRDÝM podzimním lockdownem 2020. Nicméně to bylo se vším všudy, s jídlem i s historicky naučnou stezkou. Tentokrát jsme vyzkoušeli nový projekt ČD vlakem na výlet. Vybrali jsme si stezku Vzpoura legií (1919) a vyrazili s našimi psími přáteli vláčkem do Klatov, odkud trasa začíná, a pak jsme to protáhli do Švihova, kde jsme skončili opět na nádraží. Jak jsme se poprali s cestou můžete shlédnout ve videu. 😉 Trasa našeho výletu zaznamenaná v mapě

Termín:  10.8. - 20.8. 2020 cesta: Nová Sedlica--> Kalinov,  půlden v Košicích   - kulturní zakončení Medzilaborce - Muzeum Andy Warlholla  - cca 89,1 km, 8 dní terén, krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Barča,  Klárka,  Já Pěší trasa v pohoří Poloniny: Vandr na hranicích Slovenska - trasa (bude brzy) Celkový souhrn:  Vandr na hranicích Slovenska - Poloninské toulky [SONG] Předchozí část: Vandr na hranicích Slovenska 4. část - setkání s Poláky a Méďou 14. 8. 2020 Ráno jsme vstávaly v 5:30 abychom viděly východ Slunce. Klárka večer totiž rozhodla, že vstaneme hezky při kuropění. Takže jsme si rozšířily slovník o slovo „KUROPĚNÍ” ( úsvit, rozbřesk). Majda předem hlásila, že tak brzo vstávat bude jen, když si pak ještě aspoň na hodinku lehne. Takže realita byla taková, že jsme vstaly, nějaký super východ to nebyl, Majda zalezla zpátky do stanu a my šly trhat borůvky na snídani. sběrači v plní práci borůvky jsou prostě top Po královské snída...

Projdeš-li bránou nesmělosti, poznáš nejen mé bolesti ale i hloubku mých šrámů. A tam někde prý uvěřím, že nejsi další dýkou do mých zad, ale možná klíčem k blízkosti. Srovnej mé záda se zemí, ať jsou démoni v hlíně pohřbeni. Neměj slitování, když budeš párat ty kořeny planých slibů. Vyplej veškeré pochyby a zasej obyčejný pažit víry, který vidí,  že svět není černobílý. Upřímná rozmluva bývá jako ty, většinou zadaná...

Že možná jsem člověk mnoha talentů, ale nevidím to. Že možná nejsem tak sám, ale neslyším to. Že možná nejsem ztracený, ale necítím to.  Že bych mohl být lepší, kdybych snad chtěl, ale nechci se vzdát téhle iluze.

Víš, já jsem pouhý vypravěč, jen přihlížím příběhům a  cítím  to,  co prožívají hlavní hrdinové. Jsem jen vypravěč, jenž pouští ty  legend y  dál. Víš, já prostě nejsem  hlavním hrdinou. Neboť to vždycky těsně před koncem vzdám, opustím ten chtíč či touhu, a pak vždy nabydu pocitu, že "MOHU". Ten poslední krok  asi není pro mě. Nevím . Chci věřit tomu, že je to tak  třeba i správně , nicméně občas se kvůli tomu ztrácím v temně. A tak jsem jen vypravěčem, je to totiž jediná role, kde  žiji  a přitom nejsem terčem.

Na hranici těch nejpřísnějších pasových kontrol se už nesnažím projet jen zhasínám motor. A čekám, jestli osud dá a pozve mě dál, či mě odsoudí navždy být za ostnatým drátem.

Piš,  jak potřebuješ. Když píšeš,  jsi otevřenější. Když píšeš, patříš mezi místní blázny. A i   když nepíšeš, píšeš aspoň svůj život. Takže psaní zkrátka není  prázdný . Je tvoje, moje. Je všech, kteří bloudí, ať už ve dnech nebo ve snech. 

Hlavní hrdina, silná osoba s charakterem, jde si za svým a získává to srdcem. Ovšem srdce je postřeleno a osud tě sráží na koleno A v tu chvíli jsi to jenom ty a nikdo jiný tě nevytáhne zpátky, spíš po tobě šlapou jak po kvalitní dlažbě. Nikdo tě nevezme do jámy lvové a necvakne ti podpůrnou karabinu za pas. Nikdo ti neukáže to, kým jsi býval tehdy  a kým sice stále jsi, ale ukrýváš to v pevné skále. A tak se s největší pravděpodobností nevrátíš domů,  to po čem toužíš a kvůli čemu stále trpíš. Protože být hrdinou je možná jen  Kontraproduktivní  neboť  hrdinu uzvedne jen hrdina sám. Žádnej film to ale neříká, protože i hlavního hrdinu zvedají lidi. 

Jsem-li kapkou v moři, pak již nevěřím, že jsi nejkrásnější formou vody. 

Vandr na hranicích Slovenska v Poloninách byl sice dosti deštivý, ale to nám nemohlo v žádném případě zkazit náladu, a tak jsme si užívali nejen výhledy, Slunce ale i vydatný déšť. Po vandru opět slovo dalo slovo a vznikl další song o putování krajinou s krosnami na zádech. Takže nejlepší okamžiky jsou zachyceny nejen na skvělých momentkách, ale i v textu. Podrobněji popsanou celou výpravu naleznete v písemných zápiskách: Vandr na hranicích Slovenska - 1. část Při sledování a poslechu videa se dozvíte, jak jsme to celé nakonec přežily a určitě se i pobavíte. 

Pamatuji si, jak mi slova nedávala smysl. Jak mozek do všeho zapojoval mysl, jak za každým veršem měl být reálný význam. Ten význam který je známý a kdo ho nevidí, je hloupý, neboť právě ten jediný je správný. Tak nám to předkládali na škole... Jaká to pošetilost... Poezie žije v nás.

Snad mi odpustíš mou naivitu že občas sním  o našem společném bytu v dodávce  a o dalších západech slunce na lávce přes řeku. Občas se prostě děsím tvého vděku, neboť mi hraješ do karet,  což mi dává tu falešnou naději,  že bys přeci jen odhodila můj baret  a přiblížila se k mým citům. Kdy už to vzdám? Kdy konečně vykročím k opětovaným zítřkům?

Víš,  často chodím do hor. Ptáš-li se proč,  tak proto že nechci sedět o nedělích v údolích. Chodím do hor, abych získal lidský nadhled, abych viděl velkolepost světa. Aby mé srdce bylo zdravé  a netoužilo po únavě. Aby život měl smysl  uprostřed společenské divočiny. A jestli se stále ptáš,  proč chodím do hor. Tak hlavně, proto abych nezapomněl jaké to je, překonávat sám sebe.

Právě padal o první listí na chladnou zem sousedi se zase hádali a tys dávala sbohem těm, kteří neměli na výběr, jestli bolest nebo oheň.

Ahoj :)  Zdravím ;) Nějakej novej boj? Ne, zas trochu válím. Skvěle tož to mě pošli už do ... Dobře sbohem. Super, tak zas někdy. Prosím už se nevracej, radši si uží penzi ;) Uvidíme, budu tě sledovat zpovzdálí, a kdyžtak tě znovu ochráním.

Nestojím o sebe nehodlám si podlézat. Vím, ta krev, co stříká ze zad, mění barvu mého těla tak rychle, že prázdnota oněměla. Všechny své dýky propouštím. Vojna skončila i ta milá víla Dalimila. Zahazuji druhé housle. Nestojím, ležím a hodlám chvíli odpočívat pro sebe.

Ulepení  od potu z těch cizích záletů. Pohlcení  vlastní tmou ve chvílích volnosti a záchvěvu drzosti. Sopečný popel se vypařil a ty víš,  že tvůj život  jen podražil o pár laciných chvil  blackoutu . Mnoho lží je míň než... ta jediná pravda a spousta poctivého prachu.

V meziprostoru  nenacházím podporu,  ale závoru proti odporu. Jsem v mezipatře milý bratře. Vyřiď Kleopatře, že se setkáme  na verandě. A tak mezi řádky  nacházím své svátky.

Prázdnota Slabý vánek Příznačný cinkot  rolničky Klid  tak velký, že není možnost, a by byl na baterky. Vítej, ty chlupatej, zapadáš dokonale, neboť tady nejsou již  hvězdy  malé.

Ptáš se proč ? Upřímně? Netuším.  Přesně tuhle otázku si kladu každý den. Snad je ten nový den odpovědí , jenž z nás dělá lidi.

Jsme feťáci hezkých chvil. Přežívat  dramata  každodenních sil. Aspoň na vteřinu nebýt   v hlavě jak  poslední přání  na popravě.

S báglem na zádech jako Pár přátel na cestách jezdíme už nějakej ten pátek. Během těch několika let jsme se celkem dobře poznali, a díky tomu vznikla tahle „píseň” která vystihuje všechny naše důvody, proč zkrátka chceme vypadnout v létě od toho každodenního shonu.

Jsem  hloupý , celý svůj  život až do téhle chvíle jsem  neustále dělal vše pro  odpuštění druhých. Že si nezasloužím upřímné odpuštění jen tak. Že vše je vždy  něco   za něco. Nedokázal jsem ani pomyslet na něco  jako  je pochopení. Natož,  být si rovni. Že dobrými skutky vykoupím tu temnou stránku uvnitř, která se probouzí  ve chvílích beznaděje. Je to ten prokletý hon za spásou, za poslední šancí před temnými konci. Byl jsem hloupý, můj život je již přec e  za daný .

Tolik nevyřčeného, co nás drží při sobě. Však zároveň nás to oddaluje,  čím dál víc. Jako víčka od sklenic, jenž jsou bariérou mezi pravou chutí  a realitou  pokrytou davy (ne)lidských filtrů. Spojuje nás neznalost víc, než se na první pohled jeví. A víš,  že soucit dokáže i rozdělovat?  Obzvlášť když se potřebujem schovat.

Nevidím to valně. Mám-li srovnat daně, tak nevidím to valně. Zrušme zavedené a zaveďme zrušené, ovšem přidejme naše jméno. A hlavně přiznejme si zásluhy, že myslíme i na dluhy .  Možná je na čase přestat hasit... Zmuchlaná slova v maskách dramatu, jenž se snaží zaujmout porotu. No a jestli škrtneš, pak vzplanou do jednoho a z popela povstane pravda .

Můžu snít do té doby než se spálím, neboť věřím, že jsi prostor mezi peřím. Že jsi zrcadlo uprostřed tmy. Zkrátka jsi Schrodingerova kočka že jsi a nejsi za určitých podmínek ... že žiješ a zároveň nežiješ, protože jsem tě ještě nepotkala...

Nejsem si jist, zda jde nenávist zastavit  ignorancí. Nejsem si jist, zda šíření nenávisti není trestné  a prý tak říkajíc odporné. Těžko říct k čemu jsou tyhle lidské hry. Nejsem si jist a dokonce se obávám, že lidskost nezajistí žádný list. Je mi líto těch, co vnímají srdce  jako zrádce. Prokletá repetice, spirála dějin stahuje oprátku ...

Prázdno nic víc než  prázdno. Rozplynutí v čase Prostor mezi vteřinami  před vlastním koncem Ticho Mír A  jen já ledoborcem

Je to jen o nás. Celý život je jen naší projekcí času, který jako zrnko za zrnkem  odpadá vá z našich pozemských těl. Jsme středem pozornosti a  vlastně  i v tom pitomým střetu zájmů v naprosto každé situaci. Máme  vliv  na naše vnitřní zákony a vlastníme firmu jménem tělesná schránka  alias buněčná banka. Nehledej objektivitu a spravedlnost, kterou si nikdy nemůžeš dát. Jediný co si můžeš nabídnout je  aspoň špetka  pochopení   a  plné hrsti  trpělivosti. Protože  život je sakra dlouhej  na to  opakovaně  scházet z cesty a tvářit se, že  to bylo  opět  nevinné. A  i když mnohokrát  podlehneme , máme šanci  si  z toho něco  vzít a dostat se zpátky na naší stezku odvahy. Ztrácejme radši strach než  sebe .

Rozechvěným hlasem  šeptám stůj... Zastav se ve věčnosti vteřiny a zaposlouchej se do ticha. Bez dechu Sevřené hrdlo Výzva k poslechu Soustřeď se Buď improvizací, která bolest nevrací Chop se žezla a vládni sobě  Pochop se

Tentokrát jsme vyrazily na kolech, a jelikož jsme turisti, jak se patří, tak jsme to střihly přes turistickou trasu :D Okruh byl jasný přes Potštejn přes altánek dolů k Žinkovskému zámku dále přes hráz rybníka a hlavním lákadlem celé cesty byla Osobovská skála, kde jsme si udělaly oběd na ohni. Na mapě nám to připadalo docela v pohodě, ovšem na kola některé turistické trasy vážně nejsou. Rozhodně to ale stálo za to, protože zážitek nemusí být pozitivní, ale za to pořádně intenzivní...  zde mapa celé trasy   A jak jsme se nakonec s celou trasou popraly, můžete shlédnout ve videu níže ;) 

Jak se  cítíš ? Udýchaně. Jak  se  cítíš ? Uvnitř dlaně. Jak se cítíš? Udýchaně  uvnitř dlaně. Jak se cítíš ? Rozervaně na vrcholku kopce s výhledem do budoucnosti... Tak  znovu dolů a... Hrrrrrr na ně !!!

Horkem se chvěji a upadám do stavu beztíže, sním totiž o dívce v negližé. Toť snění v Máji.

Je tak krásná neděle, že bych si zašla zahrát fotbal, Je tak krásná neděle, že bych i vynesla bordel. Je tak krásná neděle, že člověk úplně zapomene, že se něco děje. Jsem pohlcena do ztracena v úrovních času,  obzvlášť když cestuji bez kompasu. Jsem na vzduchu  a o pandemii nemám ani potuchu,  protože dnes je tak krásná neděle. Jak málo stačí k tomu,  aby vše bylo na chvíli v pořádku  a přitom je dnes jen tak krásná neděle.

Termín:  10.8. - 20.8. 2020 cesta: Nová Sedlica--> Kalinov,  půlden v Košicích   - kulturní zakončení Medzilaborce - Muzeum Andy Warlholla  - cca 89,1 km, 8 dní terén, krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Barča,  Klárka,  Já Pěší trasa v pohoří Poloniny: Vandr na hranicích Slovenska - trasa (bude brzy) Celkový souhrn:  Vandr na hranicích Slovenska - Poloninské toulky [SONG] Předchozí část:  Vandr na hranicích Slovenska 3. část - Trojmedznik, koncert pod hvězdami 13. 8. 2020 Ráno jsme si vážně užívaly toho luxusu jako je ohniště a daly si teplou snídani na ohni, protože opečený salámek je opečený salámek. Ovšem když jsme přinesly tašky s jídlem, které byly opět v bezpečné vzdálenosti od stanů, zjistila jsem celkem zajímavou věc. Můj krásný malý žitný chlebík měl zespodu menší díru. No logicky jsem si řekla, že to bude jen tím, jak má člověk našťouchané věci v krosně, že to mohl udělat okraj plecháčku nebo třeba malá konzerva tuňáčka. ...