Pamatuji si, ale už vím, že...

Pamatuji si,

jak mi slova nedávala smysl.

Jak mozek do všeho zapojoval mysl,

jak za každým veršem

měl být reálný význam.


Ten význam který je známý

a kdo ho nevidí,

je hloupý,

neboť právě ten jediný je správný.


Tak nám to předkládali na škole...


Jaká to pošetilost...


Poezie

žije

v nás.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Italský vandr 1. část

Pouze já jsem svůj největší a jediný nepřítel

Dělám, co prý nemám

Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 12. část - taxi a stres na hranicích, cesta domů

Život v seriálech