Jak to nazveš?
To je pech, co?
To je štěstí, že ?
To je ale fakt nefér.
To je dobrý vědět.
To dokáže naštvat, viď?
Každý tomu říká jinak.
To je prostě život.
jsem ztracený dopis
Na každém řádku svírám myšlenku na tebe jako každodenní nádech v hrudi se srdcem, co stále prudí. Nenechá mě povolit to sevření důvěry, blízkosti a jemné temnoty. Hledíš do mě jako do knihy, ale můj příběh je ne dopsán . A ty pihy na konci řádků jsou jen otevřeným koncem před červencem mého života. A před tím než se rozloučím, vtisknu ještě hloubku pár slovům. "Jen to, co je ztracené, může být nalezeno." "Vím, že mě spálíš , když budeš chtít." Nad tvým zvednutým obočím utnu písmo a rozloučím se. Tak a je to vyloženo a jako prázdný papír uzavřu s prázdnotou smír .
Komentáře
Okomentovat