Svět se změnil
Svět se změnil, ne že by se neměnil každým dnem, ale všímáme si toho, až když všechno běžné zmizí, až když jsme si cizejší než cizí. Když 2 m jsou jasná míra osobní zóny na veřejnosti i doma, když nám na okno zaťukala Korona. Když se u lavičky pouze lidi zastaví a zas jdou dál. Ani si nesednou a nesundají roušku, aby si natáhli ponožku nebo zavázali tkaničku. Když indiáni na Vánočních trzích nehrají, protože riziková aktivita je vystupovat živě. Když při zastavení na ulici schytáš tvrdé pohledy, protože nikdo už neví, co se může a co ne, a tak je vše podezřelé. Ve vzduchu je cítit strach, strach z neviditelné zodpovědnosti za něco, co nelze ovládat. Strach, který svazuje rozumu ruce, a nutí kárat i při pomlce. Jestli byl svět rychlý, tak teď je rozhodně uspěchanější, protože v zónách pro pěší se potulují maratónští chodci s distanční poruchou.