Milujeme prázdnotu

Prázdná místnost,

jen já a ty, 

dvě hořící komety na pokraji zkázy 

s obavou, 

ať neskončíme nazí. 


'Víš, že z tebe blázním?'


Spoutaní řetězy zranitelnosti

vystrašení do morku kostí, 

co se stane,

když pohlédneme 

hlouběji než hluboko.

Až do sklepení naprostého dna, 

strach z prázdna.


Prázdná místnost, 

jen já 

a moje představa o tobě.


Prázdná místnost,

jen ty 

a tvá představa o mně. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

jednou přestanu jenom přežívat

Šumava

Úsměv na rtech

Myslíš si, že mě znáš?

Když vzduch voní