Zaslouženě bez úniku

Jako gradující bouřka 
slýchám přicházet neštěstí. 

Pozdě chytám tenhle signál
a už už se ke mně plíží ta liška. 

Snažím se utéct na náměstí, 
ale není útěku ve vzteku.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

jednou přestanu jenom přežívat

Šumava

Úsměv na rtech

Myslíš si, že mě znáš?

Když vzduch voní