Přímo do očí

S lístkem na poslední spoj
se rozpouštím v prostoru
dochází mi benzín ducha. 
A střecha?

Ta se propadla 
už při poslední kontrole 
komisí pro kolaudaci života.

Počkej ta...? 
um, ta
... 

Jo ta
... podstata.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kdo ví...

Všechno je přesně tak, jak má být, jen člověk je nespokojený, protože lidé nepřestávají snít. Sní si napříč realitou a nevidí pravou skutečnost. Není lepší  ani horší, je taková jaká je. I tohle je jen báseň s myšlenkou, pro někoho je křížovkou a pro někoho jen další tajenkou.
Celý článek »

Procitnutí

Když už se doma necítíš doma, je něco špatně. Je to jako citové koma, cítíš ale ne úplně. Jsi doma, ale nemáš volnost. Někdo za tě rozhoduje, prý že ty nemáš soudnonst. Jsi v domě, ale už jsi cizí, cítíš že sem nepatříš. To kouzlo bezpečí mizí, nejsi dítě vždyť to víš.
Celý článek »

Vandr na hranicích Slovenska 10. část - Klárky den čistého prádla a cesta domů

Obrázek
Termín:  10.8. - 20.8. 2020 cesta: Nová Sedlica--> Kalinov,  půlden v Košicích   - kulturní zakončení Medzilaborce - Muzeum Andy Warlholla  - cca 89,1 km, 8 dní terén, krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Barča,  Klárka,  Já Pěší trasa v pohoří Poloniny: Vandr na hranicích Slovenska - trasa (bude brzy) Celkový souhrn:  Vandr na hranicích Slovenska - Poloninské toulky [SONG] Předchozí část:  Vandr na hranicích Slovenska 9. část - mlžný les jako z hororu   19. 8. 2020 Po vydatném ceďáku jsme se vyhrabaly z našich pelechů v 7 hodin. Naše žaludky jsme zaplnily úplně posledními ovesnými kašemi a čaj připravila Barča s bylinek, co nasbírala večer před tím. Kolem 8 hodiny se neprobouzel okolní les, ale technika, která se postupně přibližovala k našemu místu přespání. V 9 jsme konečně sbalený opustily náš nocleh. A jelikož Majda řekla, že je den čistého prádla, tak jsme vytáhly těch pár posledních kusů oblečení a relativně vyvoněný, jak...
Celý článek »

peřina je štítem srdce

Pusto prázdno, mlha se plíží od řeky  a já si říkám, jestli tvé přízraky, nejsou ve skutečnosti mé. A jestli ty vůbec existuješ  a je pravda, že mě chceš?  nebo trháš ten řetěz  bez meškání v davu dlaní, které kradou všechny barvy duhy? Nechci tě... Nechci tě vlastnit, ale dovolím ti mě ranit. Blízkost je sebemrskačství  na rozdíl od dětství, kdy jsme věřili, že to nejlepší byly dlouhé večery. A tak při dlouhých společných večerech  doufám,  že mě probereš slovy: Vidím tě. Skutečně? Vnímám tvoji přítomnost. No tak nebojuj, aspoň jednu noc. Vydechni a odpočiň si pod mrakem.  
Celý článek »

Spíš? Nebo jsi ještě vzhůru?

Je to těžký lidský břímě, neustálé znovu nacházení smyslu. Životního smyslu. Co tak asi dnes vyšlu do vesmíru? Duši v míru? Nebo snad tu temnou díru? A nebo budu olizovat síru každodenní zrady, že nestačí být jen teď a tady? Otázky si žádají jen další otázky, né odpovědi, protože vědí, že s odpovědí ve skutečnosti zemřou.
Celý článek »

Zima

Když přijde první sníh a chladný vítr, čekám že bude opět zaspamovanej twitter. Ta ladovská zima mě u srdce hřeje jako když vítr nevědomky zrnka seje. Jediná vločka je originál, i kdyby dopadla na kanál. Lituji dnešní oteplené doby, aj, nevytáhnu brusle ani boby. Odklízení závějí, zkřehlé ruce, to vše je součástí  zimní definice. Jak někdo nemůže mít rád ten bílý svět, vždyť krajina se jeví čistá jak ledový květ. Bohužel dnešní počasí má svoje následky, šíří se nemoci, auta jezdí jako blázni, ale tma se nezměnila ani školní výsledky. Lidé stále jezdí do termálních lázní. Z Vánoc se dávno vytratilo kouzlo, bez sněhu se nespaluje cukroví. S bílou pokrývkou to často klouzlo, avšak lidé nebyli tak moc suroví.
Celý článek »