Vryté do duše
Rány prostupují naše těla,
jako když se vpíjí kaňka do papírů.
I kdybych chtěla
celé to zastavit,
jen bych se umazala
a nic by se nezměnilo.
Vteřina je hodinou
a setina pouze dalším zářezem na pažbě.
Jsme snad jen galerií utrpení
a naše těla pouhou sbírkou tetování?
Komentáře
Okomentovat