Vryté do duše

Rány prostupují naše těla, 
jako když se vpíjí kaňka do papírů. 


I kdybych chtěla 
celé to zastavit, 
jen bych se umazala
a nic by se nezměnilo.


Vteřina je hodinou 
a setina pouze dalším zářezem na pažbě.


Jsme snad jen galerií utrpení 
a naše těla pouhou sbírkou tetování?

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak (NE)rozdělat oheň

Možná jste hypersenzitivní i vy, je nás prý dost.

Nepředstavitelný stav

Slovensko - LAKATOŠ DRIVE - (video)

Brzo nebo pozdě?

Jarní ráno

Plný kecky a pivní necky