Cesta do Černé Hory 7. část - plážová pohodička

Termín:  19.8. - 27.8. 2018
cesta: Bijelo Polje --> Kolašin, den v Baru a den v Bělehradu
         -  přes National park Biogradska Gora (výstup na Crna Glava 2319 m n. m.)
         - cca 70 km, 5 dní terén, krosny (cca 28kg)
účast: Barča, Já, Klárka, Majda, Vítek

Celkový souhrn: Cesta do Černé Hory - video
Předchozí část: Cesta do Černé Hory 6. část - cesta k moři

25.8.2018

Ranní paprsky nás vytáhli ven na balkón, odkud byl v dáli vidět obrovský lom, který se rozkládal nedaleko od nádraží. Barča jakožto expert na to, co se dá v přírodě použít k jídlu, okamžitě zbystřila limetkovník, který sahal až k nám na balkon. Proto nebylo překvapením, že k snídani se podávala voda s limetkou.

Po snídani jsme se rozhodli vyrazit na pláž, jenže jsme měli kvalitní boty na horskou turistiku, ale na pláž už moc ne. Teda vlastně kromě Vítka, ten si boty na pláž celou dobu nesl v báglu. Proto se Majda s Barčou vydaly na RYCHLO-NÁKUP, který se nakonec protáhl na hodinu a půl.

Já s Klárkou a Vítkem jsme zůstali na pokoji a čekali, až se holky vrátí s žabkama. Ještě bych připomněla, že vize byla taková, že přejdou silnici a u pláže bude nějaký stánek s botama, proto vyrazily naboso. To že si s sebou nevzali ani mobil, jsme zjistili až po hodině, kdy jsme se jim snažili dovolat, jenže mobily samozřejmě zvonily v pokoji na posteli. Vítek se rozhodl, že dojde zatím na nádraží koupit lístky, abychom měli jistotu, že si ve vlaku sedneme, protože nás čekala opět noční cesta.

V půl dvanácté se holky konečně vrátili s úspěchem, prý že prošli půlku města naboso, než nějakej takovej obchod našli, každopádně se jim to nakonec povedlo. Odevzdali jsme klíč od pokoje a sbalené krosny jsme si nechali na recepci a konečně tak vyrazili směr pláž. Jelikož bylo po poledni, rozhodli jsme si dát nejdříve oběd,a teprve pak vyzkoušet moře. V restauraci jsme se sešly s Vítkem, kde jsme si dali skvělej oběd a pár koktejlů.

Může mi někdo připomenout, jak se vůbec „píše” po týdnu v horách? 

obědová kalorická bomba ;)

Po nakoupení pár suvenýrů a ochutnání snad všech příchutí zmrzliny jsme po koupání nakonec skončili na baru s Baru v Baru. Tam jsme si dali nějaký to Mojito a Sex on the Beach a nakonec i dezert.

 v Baru s Baru na baru ;) 

 dezertík

 prostě ráj

krosny si taky vysloužili den volna

Po parádně stráveném odpoledni jsme se vrátili pro krosny a vyrazili směr nádraží. Cestou jsme si koupili jídlo do vlaku a doplnili vodu. Dokonce jsme se stačili i zastavit na poště, abychom poslali pohledy, které jsme při čekání na oběd napsali.

Při příchodu na nádraží šel Vítek s Majdou ještě zkontrolovat počet zakoupených jízdenek, protože na pokladně moc neuměli anglicky a podle všeho Vítkovi ráno prodali jen dvě jízdenky místo tří. Ono taky pochopit, že potřebujeme 3 jízdenky a 5 rezervací je trošku matoucí (Já s Vítkem jsme měli  totiž FIPky = mezinárodní jízdenky pro zaměstnance ČD a jejich rodinu).
 
 
. Nakonec se vše vyřešilo ještě před odjezdem dokoupením jedné jízdenky.

nádraží v Baru

Při příchodu do kupé jsme viděli nalepeno na našem kupé "rezervacija", každopádně jsme tam v klidu vešli. Když najednou nějaký mladík v uličce nám začal něco říkat:

„Tady nemůžete sedět tady je to pro Policija Srbija.”
Načež jsme se podívali na čísla sedadel a ukázali mu jízdenku.
Při prostudování lístku se zarazil a pronesl:„Oukej, tak tady asi fakt sedíte, sorry.”

Během toho přišel průvodčí a přelepil papír „rezervacija” na kupé vedle. Mladík se jen usmál a zeptal se, jestli si může k nám přisednout. 

Cestou jsme se dozvěděli, že pochází se Srbska a jede na svatbu kamarádovi do města Prijepolje Teretna. Řeč se nakonec stočila lehce k politice a Evropské unii. Nakonec nám bylo doporučeno pár památek v Bělehradě, kde jsme měli v plánu strávit následující den.

Po večeři jsme si ještě zazpívali s guitalelem, čímž jsme bavili celej vagón. Jelikož byli uličky doslova našlapané, tak ve vlaku bylo příšerné horko, a proto jsme měli otevřené dveře.

Na hranicích se s námi náš milý spolucestující rozloučil a popřál nám příjemnou cestu. Jelikož jsme měli štěstí opět na rozkládací sedačky v kupé (znovu velkej gaučík), tak jsem se i docela dobře prospali cestou do stanice Bělehrad-Topčidar.

Další den na nás čekal Bělehrad ... Cesta do Černé Hory 8. část - Bělehrad, cesta domů