Já živel - Peddy 33

Nejsem moderní kritik, co se zase někam vyfik, aby vyšiloval, jak je hrozný tenhle knedlík.  Že neviděl vajíčka ani z rychlíku, a že nechce vidět zákazníky podniku, protože není dobré mít infarkt jenom ze zvyku.  Teď nastává chvíle pravdy, buď úspěch, nebo konec navždy. Vyjádření to prostě pro mě není. Kritika?  To chce těžkýho profíka. Nejsem ani módní kritik co komentuje, kdo se jak vyfik s poznámkou, že on je vážně profík.  Barvy lososová,  meruňková či broskvová? Jistě že jsou odlišné a to doslova. Sandály a šála? To jste snad z pustého ostrova? Teď nastává chvíle pravdy, buď úspěch, nebo konec navždy. Vyjádření to prostě pro mě není. Kritika? To chce těžkýho profíka. Nejsem ani kritik dramatu co zešílí, když propadne záchvatu, a pak píše hereckému umění odvetu.  To barbarství pod názvem politika už nezachrání ani stará dobrá romantika, A hlavní role? Je dokonalá jak čtení dyslektika. Teď na...

Chlad se vznáší nad duší, ta doutná jen v záchvěvu naděje. Tak křesám dalším křemenem, protože vyhovět mu nepřísluší. Úspěch netuší, že na řadě je. Neboj, všichni si jednou vzpomenem.

Tak nehledej už žádný možná a nebo, chci to všechno zažít s tebou. Trpící chronickou samomluvou nechci být stále sama sebou. Chybí mi prostor kolemjdoucích, co vrhají jenom pohledy nežádoucí. Zbav se té potřeby jsou to jen nádoby, co neznají osoby a jejich pravé podoby. Odpověz na nepoloženou otázku, řekni mi jak, když okolí nevěří na lásku. Jen nech promluvit svoje činy a oni je pochopí aspoň z poloviny. Začátky, konce, pochyby střídají se jako denní noviny.  Nový titulek další příběh jen osud tě ještě nedoběh. Víc a víc pusť tu vášeň ven,  a na vše kolem zapomeň.  Buď tím kdo tě ničí,  když tu pravdu křičí. 

Každé setmění mě promění v to, co vážně jsem.  Hlava si oddechne a srdce poposkočí. Vzduch mi vlévá energii do žil a já mám pocit, že mě někdo opil. Všechno je živější a barevnější s myšlenkou, že nejsem zdejší.  Jsem odnikud, pokud se zeptáte. Cítím sladkost dřeva a vy si žádáte přednost. Jen pohled se otře o vaší postavu, která zapadá do davu.  Ticho se plazí z lesa a odnáší mě do hlubin. Ta královská symfonie mě vábí jak bludičky do slepé uličky. Klid a temnota je všude kolem nadosah a já začínám řádit jako temný vrah.

Jsou lidi, který prostě objemu rád, jsou lidi, který nechápou řád. Ano přesně patřím mezi ně, a ještě se diví, že se cítím nevinně.

Asi jsem debil a taky blázen, jen nevím, co mě srazí na zem.

Víš jak to je, dělám co mohu, zbytek musím nechat okolí. Dělám, co mi lidi dovolí, třeba tě shodím do záhonu.  I když zapomenu zaplatit daně, stejně si dovolíš promluvit na mě. Babiš už by mi stavěl šibenici, ale ty si nehraješ jak všichni na opici. Když tě tisíckrát naštvu protivnými vtípky, Řekneš, kámo hele.... teda vlastně pokračuješ ve formě bitky. Nakonec mě vezmeš na milost, přestože tě uvnitř svírá zlost. Víš jak to je, dělám co mohu, zbytek musím nechat okolí. Dělám, co mi lidi dovolí, třeba tě shodím do záhonu.  Přestože nepiju pivo, dostaneš mě do hospody, ty jo.  S láskou na mě počkáš, teda jen když jsi v hospodě,  to poznám tak ,  když v telefonu slyším "v pohodě".  Když mě porazíš ve sportu, naočkuju si víc jogurtů, protože rivalita není žádná banalita.  Na závěr se stejně usměju, i když tomu vždycky vzdoruju.  Víš jak to je, dělám co mohu, zbytek musím nechat okolí. ...

Pořád s tebou jednají,  jak s kusem ve škole u doktora v obchodě i při nehodě.  A pak se všichni diví, že ty se chováš stejně. Používáš lidi jen k získání svého prospěchu. A pak si stěžuješ, že tě nikdo nechápe. Už to vidíš, co s tebou je, nebo pořád ne?  Hozen do zmatku, máš dělat pořádek, svět z tebe chce moudrého člověka. Proto máš pravdu, že to není fér, ale nechal jsi se změnit, protože si musel.  Teď máš ale navrch ty. Ukaž, že nejsi jeden z profesionálů, co tě hází do kanálu.  Dělej to, co cítíš ty a ne to, co ti říká mělbysák,  jde o to, abys pokrytectvím znovu nenasák.

Nedokážu lhát a podvádět, za to mě můžou vidět a upřímně nenávidět. Neustálá bitva s veřejností, co se týká mých událostí bez okolností.