Neviditelné napohled

Jsem nahoře emočně,
stejně na svůj život
pohlížím bezmocně.

Jsem dole bezpečně,
což mě denně zabíjí,
ač si připadám statečně.

Protože jsem
emočně nestabilní.
Nestabilně dokonalá
a průměrně ideální.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

jednou přestanu jenom přežívat

Jednou vstanu, sním o tom, že jednou vstanu a nezapomenu si napustit vanu. Že jednou vstanu a  zaleju si kávu  ne jen prázdný hrnek. Ale zatím o tom jenom sním... Jednou vstanu, věřím tomu, že jednou vstanu a nezapomenu  na krabici od banánů. Že jednou vstanu a ta krabice bude plná vzpomínek. Ale zatím tomu jenom věřím... Jednou vstanu, vím to, že jednou vstanu a všechno to zase   jednou   zapomenu. Ale zatím to vím, a tak nebrzdím... 
Celý článek »

Šumava

Všichni mají plnou hubu keců, jak máme chránit přírodu. Přitom sami bráníme obrodu, prý že si lesy samy poradí. Všude suché stromy, zřídka kde domy, ale zkáza sem míří, protože kůrovec se blíží.
Celý článek »

Úsměv na rtech

Obrázek
Když se smíříš s tím,  že nemůžeš všechno ovládnout. Že není perfektní chvíle, a že ti chybí víc než vůle.  Až přijmeš svět takový, jaký je, pak poznáš, že to je skutečná magie. Uvidíš, že život je dokonalý, stejně jako když jsme byli malí.
Celý článek »

Myslíš si, že mě znáš?

Čekám na tebe jako den na Slunce, každý tvůj úsměv mi dodává sílu. Sotva mě znáš, ale to je má šance, překvapivě tě získat a netlačit na pilu. Máš o mě úplně jinou představu, každé tvé mínění o mě je jen poloviční. Klidně kvůli tobě oceán přeplavu, když budeš chtít, vím, že nejsme věční. Nemůžu unést, když tě někdo zraní, každá tvá slza mě dohání k šílenství. Jak dlouho bude trvat tohle hraní na to, že mezi námi je jenom přátelství.
Celý článek »

Když vzduch voní

Když vzduch voní  jako v loni. Když se cestou práší  jako v práci. Tehdy cítíš sílu léta,  co jen tak neodlétá. Když denně skáčeš  do maskáče.  Když nevnímáš,  že čas je v běhu.  Tehdy cítíš  lidskou něhu. Bez řečí víš,  že to bohatě stačí. A sbíráš zážitky na zimu.
Celý článek »