Brusle a návštěva ovcí

Letos v lednu konečně nastala pořádná zima a mrazy. Proto jsem se s kamarádkou rozhodla, že zavzpomínáme na staré časy na bruslích, kdy jsme na rybníce byly od rána do večera. Dohodly jsme se, že mě vyzvedne v pátek až půjde ze školy a půjdeme si zahrát hokej. Možná to zní divně holky a hokej, ale je to tak. Každý se baví jak chce a my prostě máme rády hokej. :)

Sraz byl u mě doma v 16:00, samozřejmě jsem se oblékla, obula a brusle nechala nahoře v pokoji, takže jsem se musela znova zout a vrátit se. Potom jsem ještě hledala hokejku v kotelně. Tohle mi zabralo, ale tak max 10 minut, ovšem následující zdržení bylo delší, protože...

Mamka mi ještě vnutila igelitku s odpadem do kontejeru (třídíme odpad), protože jsem to měla při cestě k rybníku. Jenže pak nastal zápas s instalací brzd do bobů. Kamarádka je totiž koupila své mladší ségře, a protože její mamka byla zrovna u nás na návštěvě, rozhodlo se, že se hned zprovozní (vypadalo to tak na 5 minut). Jenomže plast je plast a buď se prohne a nebo praskne, takže po 5-ti minutovém boji jsem vyndala návod, kde bylo napsáno přesně to, co jsme dělaly, narvat ty pitomý dva kousky plastu do těch příšerně malejch otvorů. No takže pomocí 4 lidí (já, mamka, kamarádka a její mamka) nebo-li pomocí 8-mi rukou se nám to podařilo tak po 15-ti minutách s tím, že zacvaknout tu brzdu bylo fakt jednoduchý. Stačil můj jemný dotek na správné místo a konečně to bylo funkční...:D

K rybníku jsme teda vyrazily až v cca 16:30. V jedné ruce jsem nesla hokejku a na ní brusle a v druhé tu igelitku. Cestou jsme si samozřejmě povídaly a já v klidu prošla kolem kontejnerů jako by nic. U rybníku jsem si říkala, proč mě bolí ta druhá ruka, ve které nemám brusle a já zjistila, že jsem ty odpadky donesla až k zamrzlému rybníku. Takže jsem tam nechala brusle a vrátila se s odpadky. Jo  když je hlava blbá nohy se naběhají. :) Kamarádka se mezitím stihla převlíct a vzít si brusle. Když jsem se vrátila, kamarádka ještě musela odvést Martina (koně) na pastvu, takže když jsme se dostaly konečně na led, tak bylo nějakých 17 hodin ( původní plán byl cca v 16:10, ale jinak v pohodě).

Moc lidí tu nebylo, a proto jsme hráli jenom dva na dva. Hra se přelévala nahoru a dolu, a proto jsme byli všichni dost zpocení, ale jenom na mně to bylo vidět a to doslova. Když jsme kličkami ve tmě obehrávali už i sami sebe, tak jsme se rozhodli tento zápas ukončit. No a jakmile jsem se zastavila a zula brusle, cítila jsem, že ta bunda na mě nějak mrzne.... pak jsem zjistila, že jsem trochu dost mokrá. Nechápala jsem proč, když jsem pod bundou měla moiru a tričko. Jo, to jsem sice měla, ale problém byl, že jsem si oblékla nejdřív tričko, a pak na něj až moiru, takže to vážně nemohlo odvádět pot tak jak mělo....:D

Potom jsme chtěly ještě pokecat, ale kamarádka musela ještě nakrmit ovce. Takže jsme brusle nechaly u ní doma a šly jsme za tmy s čelovkou, tvrdým chlebem, a já se zmrzlou bundou, na pastvu. Tam bylo třeba vyklopit led z lavoru a nabrat vodu z potoka, aby se ovečky mohly napít. Vyklopit se nám ho nepodařilo tak jsme chtěly nalít aspoň vodu navrch ledu, protože místo tam ještě bylo. Vzaly jsme kropáče a sjely dolů z meze po zadku k  potoku. Problém byl, že potok byl zamrzlý a led nešel rozbít, asi 15 minut jsme tam s čelovkou hledaly jeden kámen, který by nebyl přimrzlý k zemi, aby jsme s ním rozbily led. Kamenů tam bylo dost, ale tak velkých, že ty by nevyndal ze země ani Obelix. :) Po chvíli se nám přece poštěstilo a já u stromu našla jejich menšího brášku.

S takovým vzácným kamenem jsem asi 5 minut zkoušela rozbít ten led, a pak i nějakým klackem. Když už jsem to vzdala a prohlásila, že to fakt nejde, a že to zkusíme kousek výš, kde byla slyšet trochu bublat voda, v tu chvíli se ten led pode mnou propadl. Trochu mi uklouzla noha, takže jsem se reflexivně chytala pravou rukou břehu a natáhla jsem si přitom šlachu, ale efektní to bylo, vodu jsme nabraly. Vtip byl v tom, že kropáč měl zamrzlé hrdlo, takže ve skutečnosti by nám stačil nějaký kýbl. :D Po naplnění lavoru na pastvě, jsem tím kamenem rozbila ještě trochu větší díru, aby ten led nebyl příště tak silný. Když jsem vyndavala zmrzlé kusy ledu, zjistila jsem, že měly sílu minimálně 10 cm takže nechápu jak to pode mnou mohlo povolit, asi síla osobnosti...:D

Když jsem dorazila domů vypadala jsem trochu jako sněhulák s tou zmrzlou bundou a rukavicema. Pohled na teploměr mi však tuto postavu v zrcadle vysvětlil celkem jasně, když ukazoval -15 °C. Po týdnu mi kamarádka řekla, že tam od té doby nechává její táta sekyrku, takže nabrat vodu je
od té doby triviální záležitostí..:D

Člověk by neřekl, kolik věcí se může stát během jednoho pozdního odpoledne. Výsledkem tohoto dne byla zmrzlá bunda a rukavice, natažená šlacha, ale zážitky k nezaplacení...:D