Já živel - Peddy 33

Nezapomeň na to, co tě to stálo, co se ti zdálo, když tě to pohltilo  do morku kostí, když jsi bušil do zdi pěsí. Nezapomeň na tu prázdnotu, která může každou chvíli vzplanout, která se s realitou může takhle prolnout. Je to jak radiátor plující v benzínu ten rozpačitej pohled, když si nezívnu. Je to rozbuška vedoucí k záchranné brzdě. Když za ní zatáhneš, tak už je pozdě. Nezapomeň, s čím máš tu čest.

Usídlí se v tichu jako veškeré pokusy o pravdu. A jestli všichni nevědomě lžou, pak je jediná věc silnější než pravda, a tím je lež. Přestanu bojovat o vyslyšení, neboť nekřičí ten, kdo se nejvíc topí. A pak utonu v pravdě. 

Vše co potřebuješ je uvnitř ne kolem tebe Proto ti svět přijde jako poušť a láska fata morgánou, po které vždy zůstaneš na kolenou. Proto tvůj zdroj energie nemá kořeny a srdce máš umořený z dramat, po kterých přijde záchvat  Vzteku  Na útěku  K breku 

Choď pěšky. Někdy je to fakt těžký, ale oceníš pak jízdu autem  a veškeré přebytečné informace, se začnou ztrácet. A každý další krok bude matem  pro tvůj hněv, který nahradí vřelý zpěv.

Jsi měsíční svit uprostřed mlhy,  jsi moje rozptýlení, když druhý mluví. Jsi moje pomsta všem, co tvrdili, že jsem k ničemu. Jsi moji kázní, vždycky, když zvážní jejich tváře, právě když se pokrok na čas zadře. Jsi tou nejlepší nedokončenou větou, vždy, když ukrajuji další den. Jsi jediná šance, jak pokořit sám sebe. Jsi jedinou cestou ven z toho vnitřního pekla. Ale ve chvílích, kdy tě nejvíc potřebuju,  se k tobě často nedokážu vracet...

Termín:  22.8. - 2.9. 2021 cesta: Dealu Stefanitei --> Magura Ilvei  - cca 89,3 km, 9 dní terén (1 den silnice), krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Barča,  Klárka,  Já Pěší trasa v pohoří Rodna (Munții Rodnei): Výprava do Rumunska o hodinu vpřed - trasa (bude brzy) Předchozí část:   Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 11. část - odchod z hotelu, pes versus Klárka 1. 9. 2021 - odpoledne Po zorientování se na nádraží v Kluži jsme si u mezinárodní pokladny chtěli koupit lístky na vlak do města Baj, odkud jsme chtěli pokračovat už mezinárodním vlakem přes Maďarsko až do Vídně. Paní v pokladně nicméně s vážnou tváří řekla, že nám ty lístky až do Vídně prostě neprodá. Nejdřív jsme nechápali proč, ale pak se snažila vysvětlit, že spoj do stanice Blaj bude mít určitě zpoždění a 7 minut na přestup do vlaku na Vídeň nám tím pádem stačit nebude. Takže i přestože bychom to risknuli, tak nám je odmítla prodat a vystavila nám aspoň lístky do stanice Blaj....

Jsi tak vycvičený, že cenzuruješ i přemýšlení. To je panečku majstrštyk. Veškeré pokusy o zpověď  Veškeré pokusy o pravdu jsou ty tam. Veškerá snaha o sebekontrolu selhala, neboť funguje až moc dobře. Ty lotře! Povol to sevření mysli. Dovol se mýlit i když schytáš facku  nebo tu dýku pod žebro. Pouštění žilou ulevuje. A být v křeči unavuje. Vždyť je to v součtu jedno, jestli trpíš svým hlasem nebo na cizím plácku, nebo ne?

Termín:  22.8. - 2.9. 2021 cesta: Dealu Stefanitei --> Magura Ilvei  - cca 89,3 km, 9 dní terén (1 den silnice), krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Barča,  Klárka,  Já Pěší trasa v pohoří Rodna (Munții Rodnei): Výprava do Rumunska o hodinu vpřed - trasa (bude brzy) Předchozí část:   Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 10. část - střet s civilizací, čtyřhvězdičkový hotel   1. 9. 2021 Ráno jsme vstali kolem půl sedmý s Barčou, abychom si před snídaní stihli dobalit všechny věci zpátky do krosny. Přibližně v 7:30 jsme vyrazili dolů na snídani v hotelu, která měla být v sále. Nicméně tou dobou tam ještě všichni spali a všude bylo zavřeno a vůbec to nevypadalo, že by tam nějaká akce měla probíhat od 8 hodin. Proto jsem se rozhodli vyrazit ven a sehnat něco k jídlu.  k sousedům přes balkón, běžná praxe 😉 Vyšli jsme bočním vchodem hotelu, a namířili jsme si to přímo přes silnici do té kavárny, kde jsme strávili většinu předchozího večera. Dali...

Jsi jako ranní vánek, pročísneš mi vlasy  a způsobíš husí kůži.   A když tě zkusím chytit, zmizíš... Taková jsi ty, lásko. Přepadáváš lidi na nekrytých místech a bereš poslední lístek jistoty na cestě k souznění.

Pusto prázdno, mlha se plíží od řeky  a já si říkám, jestli tvé přízraky, nejsou ve skutečnosti mé. A jestli ty vůbec existuješ  a je pravda, že mě chceš?  nebo trháš ten řetěz  bez meškání v davu dlaní, které kradou všechny barvy duhy? Nechci tě... Nechci tě vlastnit, ale dovolím ti mě ranit. Blízkost je sebemrskačství  na rozdíl od dětství, kdy jsme věřili, že to nejlepší byly dlouhé večery. A tak při dlouhých společných večerech  doufám,  že mě probereš slovy: Vidím tě. Skutečně? Vnímám tvoji přítomnost. No tak nebojuj, aspoň jednu noc. Vydechni a odpočiň si pod mrakem.  

Vůně listí už dávno zmizela, déšť nahradily vločky a já se ptám: "Kdy se už dočkáme Vánočky?" Krajina už je dávno jiná, mlhu nahradila bílá peřina a já vím, že jsme blíž k pohádkovým královstvím.

Nikdo tě nesnáší! Ty jsi k něčemu dobrý! Uděláš ještě spoustu chyb, ale to není důvod, proč bys to měl přestat zkoušet... Jsi člověk! A cítit je lidský! Tak si neházej pod nohy klacky svými utkvělými představami, že jsme na všechno sami.

Co zůstane  až se nesetkáme? Dáme všem láskám vale? Když položíme realitu rovnu nule, pak zničíme všechny časy předminulé. Hrome, to je ze mě vzduchoprázdno? Nebo jde zas jen o přechodnou formu  na kterou si stanovíme další normu? Hrome uhoď do mě, jestli vítězí jen ti světlí. Nad čím přemýšlím? Nad tím,  proč je stín k lidem spravedlivý. A proč jsou světlá místa jen prázdné síně výstav...

Nejsi dost,  protože čím víc víš, tím jsi nejistější a zahlcenější. Protože čím víc víš, tím víc si nevěříš, že bys mohl být roven ostatním. Nejsi dost, protože čím míň víš, tím jsi slepější a odvážnější. Protože čím míň víš, tím víc si věříš, že zvládneš to, co ostatní. Protože čím míň víš, tím víc si myslíš, že je vše jednodušší, než ve skutečnosti je.  A oboje je hloupé Jsou to jen slepé postoje Toho stroje, co říká  že to uvnitř je tvoje HODNOTA SVĚTA A to co může být nejblíže pravdě, je někde uprostřed. Bez myšlenek o vzhledu bez myšlenek na cenu  Bez myšlenek na ponížení Jen vysvětlení, že já jsem ten, co můj život mění. 

Nehledě na duši ztrácíme to naše zátiší i při milujícím životě, neboť to znamená, neustále čelit prázdnotě.

Až zapálím si pár cigaret a dodáš, že to už nelze vzít zpět, prohrajeme konec. Neboť věříš v to  jít dál a já nekouřím.

Nevím... Nevidím totiž dál než za poslední val. Ta cháska lidí, co tam prý vidí, je jen soumrak předpovědí. Nevím ... Věřím, že s cizím peřím přichází i cizí režim. A jestli ne, pak je mé srdce nestranné.

Naše iluze nechtějí zmizet A tak se ptám, jak vlastně vypadám, a jestli ten šrám, co mám je jen jazykolam či boží dar. Naše iluze nechtějí zmizet a tak se ptám.. Zda se zaprodám nebo snad ten zmar se promění v katamarán světla a já poznám ve tmě svého bratra . Naše iluze pak mohou splynout a nechají nás v klidu zhynout v bublině hojnosti s vědomím, že svět se už nepomstí.

Nejlepší zážitky jsou chvilkový Jsou jemný a ostrý jak  Jalapeños na špičce jazyka.  Jsou vločkami z Mrazíka, co nemůžou naříkat. Jsou zábleskem okamžiku, když stiskneš u nových dveří kliku. Jsou neuchopitelný jako v atmosféře plyny. Jsou esencí všeho . Ale kdyby byly jen o vlásek delší, přemístily by se tam, kde ty nejsi. Neboť by nebyly nejlepší, ale pouze zdejší veteší.

Přestaň vysedávat tam,  kde tě konejší sebeklam. Usedni kolem stolu tam, kde ti nenabízí parabolu, ale přímou úměru.