jsem ztracený dopis

Na každém řádku

svírám myšlenku na tebe

jako každodenní nádech v hrudi

se srdcem, co stále prudí.

Nenechá mě povolit to sevření

důvěry, blízkosti a jemné temnoty.


Hledíš do mě jako do knihy,

ale můj příběh je nedopsán.

A ty pihy na konci řádků

jsou jen otevřeným koncem

před červencem mého života.


A před tím než se rozloučím,

vtisknu ještě hloubku pár slovům.

"Jen to, co je ztracené, může být nalezeno."

"Vím, že mě spálíš, když budeš chtít."

Nad tvým zvednutým obočím

utnu písmo a rozloučím se.


Tak a je to vyloženo

a jako prázdný papír

uzavřu s prázdnotou smír. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Cesta do Černé Hory 6. část - cesta k moři

Dělám, co prý nemám

Cesta do Černé Hory 5. část - dny v horách

Průvod přátel

Kdo ví...

Studenti