na kapce inkoustu přeci jen něco je

Bílý papír protíná to teskné ticho
propiska se povaluje stranou
a moje mysl váhá nad tím,
co už je vlastně za hranou...

Zaprášené řádky jsou ještě na svobodě
nesvázané mocnými písmeny
jenž vždy lobují pro změny.

Stolek očekává další zářez do letokruhů,
že dnešní svět nám nikdy nepůjde k duhu.

Papír nedočkavě doufá, že bude pokřtěn
a konečně získá modrou krev pro sebe. 
Díky ní dokáže ožít aspoň na pár okamžiků 
v naší mysli mezi skládkami střípků derealizací našich já.

A tak zavírám sešit 
a s klidným výdechem 
překvapivě
nepřidávám ani řádek.

Dneska to bylo divný.
Bylo to totiž fajn,
a tak si ten den jen skromně vychutnám. 

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak (NE)rozdělat oheň

Obrázek
Nejdůležitější je při rozdělávání ohně vytrvat do poslední sirky. Sestřih, jak se Barča učí rozdělávat oheň, z našeho Vandru na hranicích Slovenska. Jako pro všechny naše cesty, tak i tentokrát platí, že:  Zážitek nemusí být pozitivní, ale intenzivní, 😅✌ a tak i tohle video rozhodně stojí za shlédnutí 😉.
Celý článek »

Možná jste hypersenzitivní i vy, je nás prý dost.

Někdy si říkám, že je to ale sakra divný, bát se věcí jako je ohňostroj nebo palička na maso . Ano možná většinu lidí nabíjí jít na nějakej fesťák, co je pěkně nahlas, mě to ale strašně vysiluje, a pak jsem den až dva úplně nepoužitelná. Pravdou ale je, že ten rámus bolí tak, jakoby mi někdo zatloukal hřebíky do hlavy... Proč se mi skoro zastaví srdce z toho, když se někdo dusí? Možná proto, že mu nemůžu nějak víc pomoct. Snažím se každý den pochopit každou mojí sebevětší či menší podivnost, problémem ale je, že když jednu věc pochopím, objeví se další. Proč nedokážu doopravdy vyjádřit jak se cítím? Nejspíš proto, že většina lidí to cítí jinak...takže i když popíšu to, jak se cítím, druhý si to stejně představí jinak něž já. Proč mám pro ostatní daleko víc pochopení než pro sebe?  Hm, to je asi nejtěžší oříšek. Možná že jeden z hlavních faktorů bude snaha společnosti věci škatulkovat a nějak je zařazovat, jenže já nechci mít miliardu škatulek a při př...
Celý článek »

Nepředstavitelný stav

Když mě něco zaujme mám sklon říct Jémine Jémine... Je to jen sen?  a co když se to nestane... Ale někde hluboko vím, že mě to nemine. Když mě něco pohltí, mám pocit, že mě nechytí... Nechytí ... Nedoženou... I když mají problém s mojí změnou ...
Celý článek »

Slovensko - LAKATOŠ DRIVE - (video)

Obrázek
Tahle bonusová podívaná vznikla, díky pohotové Majdě s mobilem v ruce. Aneb občas je dobrý vidět sám sebe v krizové situaci a zhodnotit svá rozhodnutí později s nohama v teple a především v tomhle případě v čistotě. 😉😅 video zachycuje událost ze zápisků: Vandr na hranicích Slovenska 10. část - Klárky den čistého prádla a cesta domů
Celý článek »

Brzo nebo pozdě?

Nikdy není pozdě, ale ani brzo. Prožij každou minutu, ikdyby mrzlo. Nikdy nevíš, kdy kdo skončí, ani svoji smrt nemůžeš předvídat. Proto neztrácej čas a nenech svoje ústa jen povídat. Konej a buď  šťastný, protože jedině tak si tě bude pamatovat okolí. Užít si svůj život je slastný, slastný pocit co tě provází všude a nikdy nebolí.
Celý článek »

Jarní ráno

Kráčím napříč světem, hele už je květen. Jaro už je v plné síle, oj, beru sluneční brýle. Krajinou se line jemná vůně, mám citlivý nos jako slůně. Užívám si Slunce v duši, moje tělo štěstí tuší.
Celý článek »

Plný kecky a pivní necky

V rukávech  bílé smrtky postávají nesplněné sliby stále   čekají  na to nezvěstné  kdyby . I tahle milá postava už toho má plný kecky. Ty sliby a hluboká přání ji táhnou k Zemi. Lidí je sice  dost , ale slibů je více a více hlavně těch volebních. Jaká to pošetilost . Poprosím o pivní necky. A kde pak hledat víru,   v nich ?
Celý článek »