zásah, potopeno

Skrytá jistota za stínem tajemna

ukrývá zodpovědnost světa.


Tichounce objímá přisáté bolestné vzpomínky.


Prohoď mě zrcadlem

Křičí nedotčené bláznovy strachy.


Do konce zbývá potopa světa.

Jenže ty miluješ barvu vln a zrádnost meandrů v crescendu.


Přihořívá,

je to sama voda,

ten pravý zásah na komoru.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

jednou přestanu jenom přežívat

Šumava

Úsměv na rtech

Myslíš si, že mě znáš?

Když vzduch voní