Na špici ticha

Třeba jednou nebudu
nejlepším 
a třeba ani tím posledním, 
co zůstal. 

Budu zápisem v čase,
který už dávno minul
brány současnosti.

A tak se jen pousměji, 
skloním zbraně
otevřu náruč vzpomínkám
bez potřeby vědět,
kam jít dál





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

jednou přestanu jenom přežívat

Šumava

Úsměv na rtech

Myslíš si, že mě znáš?

Když vzduch voní