Vandr kolem Kosího potoka

termín: 4.5. - 5.5. 2019
cesta: Ošelín - Konstantinovy lázně
           cca 29km
účast: Emil, Linda, Ája, Klárka, Kačka, Majda, Já

Jako tradičně jsme vyjížděli vlakem z Nepomuka (Já, Majda, Kačka), ještě než jsem si sedla, stihla jsem málem Majdu zabít krosnou a roztřískat si i guitalele. Na trase Nepomuk - Plzeň totiž začali jezdit nové vlakové soupravy (RegioPanter), kde je sice fajn víceméně bezbarierový přístup, ale totálně malé úložné prostory na zavazadla a menší sedačky. Jelikož jsme s sebou měli ještě pejsky, tak jsme si sedli tam, kde bylo nejvíce místa, to znamená u záchodu. Jenže tam zavazadlový prostor takřka není. Nad mojí sedačkou byly vidět klasicky dvě tyče, a tak jsem tam zvedla tu šíleně těžkou krosnu a prostě jí tam položila, jako by to byl nástavec na zavazadla. Ovšem mezi těmi dvěma tyčemi NEBYLO průhledné plexisklo, jak jsem se naivně domnívala. Ve skutečnosti tam nebylo vůbec nic než díra, a tak ta krosna s přivázaným guitalelem propadla až na sedačku, kde vteřinu před tím měla hlavu Majda. Jo přátelství na život a na smrt :D .

prostě jenom tyč ...

Po „bezpečném” usazení k nám v Blovicích přistoupila Klárka s Emilem (hafík), takže naše celá skupina obsahovala 3 pejsky (Emil, Linda, Ája) 3 dospělé osoby ( Já , Majda, Klárka) a jednoho prvňáka (Kačka), kterej je inteligentnější než my, všichni tři vysokoškolský studenti dohromady.

V Plzni jsme přestoupili do vlaku, směr Mariánské lázně, cestou se mě Kačka snažila naučit cup song, (teda jen ten rytmus samozřejmě) protože kelímek od horké čokolády už byl prázdný a vyhodit ho by byla škoda. Musím přiznat, že za celou cestu do Ošelína, kde jsme vystoupili, jsem to zvládla sama možná dvakrát a to s maximálním soustředěním (Kačka si to samozřejmě jela i poslepu).

poslední doušek čokolády a jde se na cup song

Když jsme vystoupily začalo trochu mrholit, ale bylo celkem teplo, takže jsme ani nevyndali pláštěnky, protože ten jarní deštík nestál za to. Po vypuštění naší psí smečky jsme přešli na druhý břeh Mže a Linda asi měla pocit, že je z toho vlaku špinavá a hupsla okamžitě do vody, jako kdyby bylo 30 stupňů.

zastávka na znamení

Mže, první Lindy koupání

Po prvním ostřejším stoupání směr Kosí potok jsme začali zpívat, aby to Kačce lépe uteklo. Asi po hodině cesty jsme dorazili k zřícenině Volfštejna, kde se nám Kačka snažila převyprávět pověst kterou ráno četla s tátou doma, ale nakonec z toho vyšla docela vtipná groteska, protože asi tak v půlce vyprávění Kačka řekla, „ No a ten konec to bude mít asi jinej, protože si to celý nepamatuju, prostě dva bratři a jedna žena, to nebývá většinou dobrý.” U historické tabule zříceniny jsme našli ještě obkreslující značku do turistického deníku, kterej jsme samozřejmě jak já, tak i Majda zapomněli, klasika.

 stoupáníčko

pauza na Volfštejně

selfíčko s věží

Když jsme vyšli z lesa, zjistili jsme, že vážně už docela prší a vytáhli jsme pláštěnky. Zabalený do pláštěnek jsme došli na vyhlídku na Vlčí hoře, kde jsme se schovali pod přístřešek a rozdělali oheň, abychom se trochu usušily. Během naší delší přestávky na oběd se docela rozpršelo. Za tu dobu kolem nás procházela parta 4 lidí se psem, tak jsme prohodili pár slov a zjistili jsme, že jdou až z Calltova, a že to mají ještě daleko, ale že by se jinak rádi ohřáli.

sušíme a obědváme

kvalitní boty jsou povinnost

Po obědě jsme nahodili krosny na záda a pokračovali dál, jenže jsme netrefili odbočku, a tak jsme se po půl hodině objevily opět pod kopečkem u vyhlídky na cestě kterou jsme šli nahoru. Takže jsme to střihli přes les zkratkou, protože pravidlo vandru zní: „Vracet se je pro srabáky.”

být tam rozcestník, tak jdeme dobře

Dál jsme pokračovali přes Goethovu vyhlídku a při klesání ke Kosímu potoku jsme ještě udělali 2 pauzy. Jednu na houpačkách v obci Třebel, kde Kačka zavelela, že je čas na svačinu a že se rozhodně  musí sníst něco z jejího batohu, protože ho chce mít lehčí. Takže  povidlové buchty na neděli ráno, padají už v sobotu kolem 5 hodiny.

je tu krásně, ale trošku kosa

Goethova vyhlídka

Druhou pauzu jsme udělaly v turistickém přístřešku, kde jsme hráli hru Times up, kdy jsme hrály na dva týmy já s Majdou a Klárka s Kačkou. No nebýt Kačky tak by Klárka asi prohrála, protože to sice byla dětská verze hry, ale ono to není tak lehký, jak se zdá, viď Kláry :D  Nakonec to skončilo celkem spravedlivou remízou. Kousek od tohohle fajnového přístřešku byla lavička na vrbě, kterou Kačka náhodou objevila, když šla na záchod. 

ty lesy 🌳💗 

a co teprve ty louky že Emile, Ájo a Lindo

Po intenzivním odpočinku jsme došli konečně ke Kosímu potoku, kde sice vedla naučná stezka, ale my jsme zamířili přes louku, kde jsme objevili skautské tábořiště Javor na kraji lesa. Ideální místo na přespání, ohniště, lavičky a bylo vidět, že tam mají i složené dlouhé klády na týpí, které tam určitě v létě staví. Kousek dál do lesa pak byly vidět i postavené domečky pro skřítky, zkrátka kouzelný místo na přespání.

Postavili jsme stan, přístřešek na krosny, kdyby náhodou pršelo a Klárka si pověsila hamaku s plachtou. Potom jsme povečeřeli, klasické lahůdky upravené na ohni jako je hermelín, jablko nebo topinky. Samozřejmě jsme využili situace a sundali jsme si boty, aby si chodidla odpočinuly a hlavně, abychom usušili boty. Sušili jsme až tak dobře, že byla vidět páru, jak stoupá z bot. Ovšem po chvíli Klárka zjistila, že ty boty jsou tak suchý, že to není pára, ale kouř, protože se pomalu, ale jistě taví. Naštěstí to nebylo až tak moc, aby se v nich druhý den nedalo pokračovat. (nic jiného Klárce taky nezbylo...)

 sušíme boty, už ale trochu začínají vonět

Po večeři jsme si dali asi tak hodinový zpívací večerníček s guitalelem. Jelikož se začalo už hodně ochlazovat, tak jsme se i trochu napili mého falešného jablečného džusu (whisky) a vyrazili jsme do spacáků.

speciální koncert pro tábořiště JAVOR

Klárka s Emilem se schovali do hamaky a přikryli se plachtou a Já, Majda, Kačka a Ája s Lindou jsme se nacpali do jednoho stanu pro 3 lidi. Nutno říct, že byla fakt zima, takže nám vůbec nevadilo se mačkat. Během noci nad námi proletěl 2x vrtulník, těžko říct, co hledali, ale nás nenašli ;) Další rušivý element spánku byla Ája, která se nenápadně postupně plazila kolem Kačky, aby mohla vrčet na Lindu ... ovšem když jsme hafíky dali každého na opačnou stranu stanu, byl už klid.

Ráno jsme nikdo nechtěl vylézt, protože byla fakt šílená zima, ale nakonec nějaký dobrák (nejspíš Klárka) rozdělal oheň, takže zbytek zmrzlíků taky vylezl a byli jsme rádi za teplé topinky se sýrem i když jsme je měli předchozí den. Na louce dokonce byla ještě námraza, takže jak my, tak psi se drželi u ohně,  což nebylo až tak super, protože můj sýr vyvolal ostřejší výměnu názorů mezi Lindou a Ájou. Když jsme je od sebe dostali, tak Majda zjistila, že se jim nějak povedlo vyndat klíště, který měla Ája. Sýr dopadl podobně jako klíště, skončil v jehličí a tím pádem ho dostali psi.

Když jsem se konečně sbalili, jakože nám to trvalo extrémně dlouho, protože nikdo nechtěl od ohně, vyrazili jsme přes louku.U brodu přes potok měla být truistická značka, kterou jsme ale nenašli, a tak jsme po 20 minutách hledání cesty pokračovali po lestní cestě směr Kořen. 

troška akrobacie a Lindy druhé koupání tentokrát v rybníce

Když jsme opustili lesní cesty a pokračovali po silnici už svítilo pěkně slunce, ale vítr byl pořád dost studený a doufali jsme, že na statku v Krasíkově budou mít otevřeno, kde jsme se plánovali najíst. Dali jsme si polévku a kávu s desertem, ideální kombinace. Jakoby mít domácí cheesecake nebo čokoládový dort k obědu na vandru není vůbec špatný oproti nějaké té klasické bramborové kaši v prášku nebo pytlíkové polívce.

 Kosí potok

obídek pro gurmány

Spokojení s plnými žaludky jsme vyrazili po turistické trase do Konstantinových lázní, kde jsme se měli potkat s Majdy a Kačky mamkou a dědou. Cestou jsme hráli slovní hru kontakt a objektivně jsme s Majdou uznaly, že sice překvapivě, ale docela jasně prohrála Klárka, neboť Kačka je herní přeborník snad ve všem, to zas musím říct na Klárky obranu. Cestou jsme samozřejmě měli několik přestávek, jedna z nich byla na cyklostezce kde jsme vytáhli guitalele.

 přestávka u cyklostezky

asi nehraju zas tak dobře, když obecenstvo u toho usne

další oběť uspávače psů

Na nádraží jsme se sešli a po krátké diskusi, se rozhodlo, že domů pojedeme s Majdy a Kačky mamkou autem. Takže jsme do osobního auta narvali 3 krosny plus Kačky „velký batoh ” a  samozřejmě 5 osob a nakonec ještě 3 psy. Cestou na nás samozřejmě padla únava, takže celé auto spalo i hafíci, teda kromě řidiče a spolujezdce (mě), abychom trefili správnou odbočku na Blovice. A tak jsme se doslova našťouchaným osobním autem dovezli až k našem bydlištím. 

Hláška vandru:

(po dvou dnech s Klárkou)

Kačka: „Kdo chce zažít srandu, musí jet s Klárkou na vandr.”


Trasa celé cesty: https://en.mapy.cz/s/luzalunere