Spoilery života

Jako většina lidí, tak i já mám kolem sebe lidi, zvířata, věci, a další objekty, na které si lze sáhnout. Čeho si ale od mala všímám mnohem víc je taková nehmatatelná kategorie, kam ale zároveň patří ty věcné předměty. Problémem je, že to nejde nějak přesně popsat, je to ten pocit, když nevnímám čas, když dělám určitou činnost. Nebo ten pohled na člověka, když hltám každé jeho slovo a nemůžu od něho odtrhnout pohled, ale po skončení nejsem schopná říct jeho barvu vlasů nebo jaké měl na sobě oblečení, ovšem obsah mám v malíčku. 

Řekněme, že je to nějaká energie, která v tom okamžiku vzniká a vytváří skoro magnetické pole, kterému nejde odolat. Návnadou, co upoutá moji plnou pozornost, je třeba jen slovní spojení nebo, stačí když uvidím ve správný čas nějakou věc, kterou používám každý den klidně tisíckrát, ale z jiného úhlu. Rázem se z toho stane takovej spouštěč, kdy se jednotlivé události začnou skládat jako puzzle.

 Já tomu říkám "Aha efekt", protože když se mi všechno spojí 
 jako dokonalý elektrický obvod, vypadne ze mě jen totálně udivené 
 "Aha, vždyť je to vlastně jasný jak facka".

Daleko zajímavější ale je, že ač si náš mozek udělá názor na člověka podle prvního dojmu, v přítomnosti těchto lidí prostě nastane klid. Takže žádný názor si na něj nedokážu udělat. A když mě někdo požádá o popis takového člověka tak říkám, že si ho musí každý zažít sám, nejde ho popsat, protože kdybych ho někam zařadila či popsala měla bych pocit, že to ve skutečnosti vůbec neodpovídá dané osobě.

Všichni chceme tohle a tamto, ale každý vnímá čas jinak, a když to nedostaneme hned, tak to přece neznamená, že nám to není souzeno. Neboť každý má jiné priority, jiné překážky a jiné radosti,  protože vše má pod kontrolou náš vyměřený čas. Každá událost má svůj důvod, i když ho naše mysl nemusí nikdy objevit. Protože si po několika nezdarech zvykneme na každodenní rutinu, a tak se začínáme podobat strojům. Když se nám však stane něco jiného a nečekaného, často máme pocit, že je to rázem konec našeho světa. Občas si stačí danou událost jen uložit do paměti a postupem času se z toho může stát další spoiler našeho života. 

Je spoustu slov, kterým lidé prý rozumí. Možná je fajn házet kolem sebe odborné termíny, ale daleko víc potom rozumíme daným názvům než okolí a sami sobě. Možná to zní dost šíleně, ale kdo říká, že život není šílený? Obzvlášť v dnešní době technologií, že? Díky nim máme možnost takřka všemu rozumět, až úplně zapomínáme na to, že jsou věci, které nelze vysvětlit slovy.

 A proto čím víc si myslíme, že víme, 
 tak obvykle ani netušíme, co je ukryté za tím vším myšlením.

Vím, že předbíhání u seriálů a filmů všichni nesnášejí, ale přiznejme si, že ohledně svého života by chtěl každý znát nějaký ten spoiler. Ono když vytáhneme situace, které nám uvízli z nějakého neznámého či známého důvodu v naší paměti, obvykle mají společnou víc než jednu věc. Nakonec si ale uvědomíme, že to všechno byly zkušenosti, které nás měly něco naučit a posunout dál. Pokud to ale nepochopíme, budou se podobné situace v našem životě opakovat dokud si to neuvědomíme. Je to obdobné jako spirála dějin, která se stále opakuje jen v trochu obměněné podobě. 

Tak potrapme svoji mysl a vytáhněme si je ze své minulosti, vždyť jsou na dosah ruky, jen to celé správně spojit dohromady. A rozhodně se nemusíme bát, že si vyspoilujeme celej život, to se totiž nikdy stát nemůže, protože čerpáme z minulosti a né z budoucnosti. 

 Důležité je hned nepanikařit a vědět, že občas neuškodí se zastavit a ohlédnout se zpět.