Duševní

Sedím sám
v místnosti bez oken
bez dveří
bez možnosti úniku.
Uprostřed plane plamínek svíčky,
který mi ukazuje cestu
jak zázrakem,
měla by tu být tma,
ale necítím paniku.
Otevírám oči,
já držím v ruce pomyslné klíčky.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

jednou přestanu jenom přežívat

Šumava

Úsměv na rtech

Myslíš si, že mě znáš?

Když vzduch voní