prosinec 2017 sloh na téma: Dopis Ježíškovi Spousta lidí si píše Ježíškovi o hromadu pitomejch věcí, aby se mohli chlubit ve škole spolužákům. Neříkám, že jsem si nenapsala o mnoho zbytečných věcí, když jsem byla malá, ale rozhodně to nebyla tuna oblečení a nejdražší a nejmodernější technologické věcičky. Nevím přesně proč, ale možná by se to dalo vysvětlit tím, že co je pro mě jednoduché, tak to mě často nudí. A co si budeme říkat, právě nové technologie mají za úkol pomáhat a zjednodušovat všední život lidí. Takže když už jsem dostala nějakou takovou věcičku, tak jsem ji rozebrala, abych pochopila, jak to celé funguje. Jenže já prostě nemám v oblibě věci, co pracují jen podle návodu a nemůžu u nich zapojit moji fantazii. Každopádně vraťme se zpátky k hlavní podstatě této slohové práce. Co jsem si přála letos v mých 21 letech od Ježíška? Už si nevzpomenu, kdy jsem zjistila, že dárky nosí rodiče, ale asi mi to řekl někdo z kamarádů ve šk...
Jsi měsíční svit uprostřed mlhy, jsi moje rozptýlení, když druhý mluví. Jsi moje pomsta všem, co tvrdili, že jsem k ničemu. Jsi moji kázní, vždycky, když zvážní jejich tváře, právě když se pokrok na čas zadře. Jsi tou nejlepší nedokončenou větou, vždy, když ukrajuji další den. Jsi jediná šance, jak pokořit sám sebe. Jsi jedinou cestou ven z toho vnitřního pekla. Ale ve chvílích, kdy tě nejvíc potřebuju, se k tobě často nedokážu vracet...
Termín: 22.8. - 2.9. 2021 cesta: Dealu Stefanitei --> Magura Ilvei - cca 89,3 km, 9 dní terén (1 den silnice), krosny (cca 28kg) účast: Majda, Barča, Klárka, Já Pěší trasa v pohoří Rodna (Munții Rodnei): Výprava do Rumunska o hodinu vpřed - trasa (bude brzy) Předchozí část: Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 11. část - odchod z hotelu, pes versus Klárka 1. 9. 2021 - odpoledne Po zorientování se na nádraží v Kluži jsme si u mezinárodní pokladny chtěli koupit lístky na vlak do města Baj, odkud jsme chtěli pokračovat už mezinárodním vlakem přes Maďarsko až do Vídně. Paní v pokladně nicméně s vážnou tváří řekla, že nám ty lístky až do Vídně prostě neprodá. Nejdřív jsme nechápali proč, ale pak se snažila vysvětlit, že spoj do stanice Blaj bude mít určitě zpoždění a 7 minut na přestup do vlaku na Vídeň nám tím pádem stačit nebude. Takže i přestože bychom to risknuli, tak nám je odmítla prodat a vystavila nám aspoň lístky do stanice Blaj....
Každý krok je skok do neznáma. Každý rok jsem osoba neznámá. Každý je sám ve spánku do rána. Každý je pán dokud nepřijde rána. Všichni máme city často v srdci skryté. Všichni sníme, i ty, sny příjemné i kruté.
Můžu něco změnit, ale nemusím hned pěnit. Je složitý měnit okolí, když mě to nebolí. Musím se změnit sám, pak budu vědět, že to dám. Nestačí na sobě makat fyzicky, musím ustát tlak okolí psychicky.
Každý asi zná chvíle neovladatelného křiku těsně po skončení hodiny. o velké přestávce: Radouš: „Já se fakt asi už z těch učitelů zblázním...ÁÁÁÁÁÁ...” Já: „ÁÁÁ...ÁÁÁÁ...ÁÁÁ” Radouš: „HOVNO,HOVNO HOVNO,...” Andy: „Já mám hlad!” ________________ Radouš = Radka Já = Peddy
Ať jedu polem nepolem, všude zlato nezlato. Zprava zleva ze všech stran, už nevidím ani stan. Pro někoho zlatý důl pro někoho zdraví půl. Všechno pozlacuje pylem, bionafta, dnes je módním stylem. Ať koukám či nekoukám, teď se skrz ní protloukám.
Komentáře
Okomentovat