Já živel - Peddy 33

Obyvatelé Země pohodlní, ale pořád jsme svobodní. Ve skutečnosti jsme otroci, otroci, kteří mají zlomenou sanici. Přes hubu dostane totiž každý, kdo nechce sledovat vraždy. Boj proti korupci je nekonečný, protože mír také není věčný.

Přeju ti vše nejlepší, ať tě neopouští štěstí. Hodně autíček do sbírky, a lístky na hokej od Jirky. Ať vám to spolu vydrží ještě dlouho, aby jsme toho jako parta zažili mnoho.

K čemu je škola, když život je drama. Proč se učit věci, které jsou v učebnici. Vlastní zkušenost ta tě naučí dost. Proč být „vzdělán” když titul má dnes každej buran.

Jsem znuděn, všemi věcmi co nemají smysl. Jsem znuděn, tak až to ničí moji mysl. Jsem zhnusen, lidmi co nemají soudnost, protože si nechtějí přidělávat starost. Jsem zhnusen, ze všech těch věcí, za kterými stojí jenom prázdný kecy.

Je pravda že nejvíc bolí úspěch, který jste dosáhly před nejhoršími dny. Všichni tvrdí, že vzpomínky jsou krásné, ale jen do té doby, než začnete srovnávat současnost s minulostí. „Žádná bolest se nesnáší hůř než vzpomínky na štěstí v době neštěstí." Dante Alighieri

Nesoudím lidi podle toho kde pracují a jak vypadají ,ale podle toho, jak se chovají ke mě a okolí, protože nikdy nemůžu vědět, co je k jejich povolání dovedlo. „Láskyplný člověk raději sám prožívá bolest, než by ji jiným působil.“ Robert Burns  

Lidé přicházejí a odcházejí, ale praví přátelé zůstávají za každých okolností. „Kdo opustí smutného přítele, není hoden, aby se někdy dělil s jeho radostí.“ Gaius Valerius Catullus  

Vždy když nevíš jak dál, tak ti přátelé pomohou.... „Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce, který ti ji předzpívá když ji zapomeneš.“ Albert Einstein

Děvčátko bloudící v lesíku, co má vlasy sepnuté do culíku. Na nich je posazená červená čepička, aby ji poznala její babička. V košíčku nese dortík a víno, a vlkovy se už zbíhají sliny. Na kožichu má vlk kudrliny, v kterých je vpletené seno.

Nevím,co si mám o politicích myslet, když jsou samý zájezd a výlet. Ohánějí se předvolebními sliby, potom v úřadě se odvolávají na něčí chyby.

Přijde vždy když utíkáš, před něčím co není jeho hlas. Jeho pomoc vždy uvítáš, protože nedovolíš, aby vše léčil čas. Navzájem máte strach, aby se ten vztah nezměnil v krach. Jednoduše vám jednomu na druhém záleží, proto si důvěřujete a vycházíte beze lží.

Vidím trávu růst, ač nedržím půst. Mám věčnou žízeň ikdyž piju přes den. Jídlo nejím, ale hladem netrpím.

Bílá barva srsti, nikdy nemá jídla dosti. Čeká věrně každý den, když jdu domů, před domem.

Být na světě sám a nikoho nemít, je smůla a obvykle to končí tragédií. Ovšem nikdo na světě není opuštěný, každý vždycky někoho má, ale nesmí toho posledního ztratit ve své mysli. Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to. Albert Einstein

Jeden z mnoha důvodů proč žít právě teď a tady. Nečekej na to až zestárneš. „ Neříkej že nemůžeš, když nechceš. Protože přijdou velmi brzy dny, kdy to bude daleko horší. Budeš pro změnu chtít a pak už nebudeš moci." Jan Werich

Dnes, jez, běž, věř , ať nestane se z tebe lovná zvěř. Tak jíš běžíš věříš, protože k cíli míříš.

Když dostane blbec funkci je to vždycky průser, protože se ještě víc povyšuje nad ostatní. „Smutné je, že hlupáci jsou tak sebejistí, zatímco moudří lidé jsou vždy plní pochybnos tí.“ Bertrand Russell

Vždy když zvládnu nemožné, sebevědomí mé zesílí. Celé moje úsilí vložím do cesty nekonečné. Hledím do zrcadla, už nevidím packala. Stojí tam člověk pohledný, který už není nerozhodný.

Mnoho lidí z mého okolí se bojí nových věcí, ale když začnou tak už se jich nezbaví. Proto je tak strašně důležité udělat TEN první krok. „Začátek, je ta nejdůležitější součást každé práce.“ Platón

Koulím se a koulím, Oči při tom poulím. Utíkám a hledám domov, Netuším kdo by mi pomoh. Honil mě zajíc, medvěd liška. Odkoulel jsem se jak šiška. Sežrat mě chtěli, tuhle neděli.

Vím že nejsem dokonalý člověk, a nikdy to nezmění ani můj věk. Snažím se vytvářet kolem pohodu, aby jsem nemusel sledovat nehodu. Sebevražda, nepozornost následně srážka, tomu často předchází cílená urážka. Mnohdy se dozvídám zajímavé zprávy, jako že nechodím nikam bez trávy.

Píšu slova tupou tužkou, že nechápu své činy. Snažím se zbavit špíny, co se drží pod maskou. Brzo se snad už změním, jelikož už nechci být sám. Projdu tenhle věčný krám a vrátím se do toho před ním.

Když se něčeho bojím nebo jsem z něčeho ve stresu, vždy si vybavím tuto chytrou větu, která mě pomůže posunout se dál... „Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.“ Elbert Hubbard

Nechat se unést láskou, která tě k tomu táhne. Je jako projít klidně sázkou, a z prohry se necítit marně.

Tvrdou práci lidi ocení, i kdyby to bylo focení. Přestože to jsou moje myšlenky, zapomenu je sílou domněnky.

Můj oblíbený citát, když nechápu karmu... „Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít.“ John Ronald Reuel Tolkien

Radku zdobí kozí bradka, vypadá líp než její taťka. Vlastní taky foťák, vypadá jak feťák.(po probdělých nocích) Inu je to divný zjev, když zaslechneš ten její zpěv, posadíš se na zadek až pochopíš ten poznatek.

Potlouká se po louce, prohání tam mravence. Jeho oči ve tmě svítí, ukrývá se často v kvítí. Dlouhé uši slyší vše i stálé kolemjdoucích pře. Skáče přes les tam a zpátky, Nožky ty má fakt dost krátký.

Často vytvořím věc tak skvělou že to je pro mě perlou. Dívám se na ní a kochám se. Mám pocit, že ta věc má cit.

Často se toulám ulicemi, Jelikož jsem drcen palicemi. Svět je krutý místo. Dostanu odvetu i za to, když vrátím nalezené zlato. Všechny předčasné závěry se mění na úkor důvěry. Té důvěry které věřím jako sám sobě. Není lehké mít v rovnováze věci obě.

Florbal je moje životní láska, poznáš že je věrnější než kráska. Vždycky krásný, někdy tvrdý, těžko nebýt na to hrdý. Dvě branky a kolem mantinely, děravý míček a hráčské duely, to všechno nese tento sport. Někdy bych chtěl dostat dort, na nervy které pokouší. Dres ten nejvíc hráči sluší. Každý je hrdý v jakém je klubu, pro čest by si nechal rozbít hubu. Přesto platí respekt soupeře, protože jinak jsou ti otevřeny dveře, co za tebou neúspěch béře.

Přišla jednou babička natrhat si jablíčka. Pod stromem tam bylo dosti Jablíček jak navýsosti. Posbírala jablíčka, Aby měla na žemlovku. Pak poslala Karlíčka, do města pro čelovku.

Asi žiju právě teď a tady, asi bych měl poslouchat cizí rady. Asi letos maturuju, asi mám jinou náturu. Asi je to znát,že asi nemám už co dát.

Běžím běžím,utíkám, těžko věřit výčitkám. Ztrácím mapu ke své cestě, ikdyž nejsem právě v městě. Hledám se a postrádám, ty věci co ráda mám. Zůstává můj rozum stát, nad tím že chci pořád spát.

Když ráno vstávám, tak do toho celé srdce dávám. Snažím se něco dokázat V tomhle světě záplat. Vycházím z bytu ven, a ptáci výtají nový den. Když procházím tím rituálem, který následuje stále den za dnem. Znám odpověď na otázku, co se houpe na provázku.

Těžko se mi o tom píše, je to jenom staré klišé. Cítím to už nějaký den, co nemá normální průběh jen. Mám pocit že se moje dobro ztrácí, že se to zase zpátky vrací. Už mě nebaví všechno dávat  a zároveň nic nedostávat.

Být zklamán ze sebe je ta nejhorší věc na světě. Ničí tě to víc než bolest máš potřebu někam zalést. Těžko házet na někoho vinu, když nevíš čí jsi synu. Rodiče pro tebe chtějí to nejlepší, i když to víš, máš pocit, že to neslyšíš.

Jen se člověk narodí, tak už skoro marodí. Nemít přitom živiny, Je spát jako bez peřiny. V dětství jíme, co vidíme.

Můžeš mít VELKÉ SRDCE, ale to málo kdo vidí. Slova, to není moje disciplína, vždy na mě někdo civí.

Co se stalo že píši básničky? Oči se mi rozsvítily jako dvě hvězdičky. Cítím jak tělem mi proudí krev, když se mi v hlavě tvoří další jev.

Hopík vysoko skáče, dítě vedle pláče. Protože mu utek hopík, co vypadal jako pupík.

Koukám vidím paničku, co má velkou čepičku. Přišla asi z města, protože má elegantní gesta. Vedle ní jde psíček, co má svetřík na knoflíček. Nese s sebou kabelku, místní krámy už má vmerku.

Hledám svoje špatné činy, které jsou jak z divočiny. Chci je totiž odčinit, jelikož chci znova žít. Těžko se to napravuje, když tě člověk ignoruje. Proto aspoň s dobrou náladou, úsměv rozdávej s radostí a pohodou. Nestačí jen chtít, musíš zase začít dřít. Počkat si na svoji šanci, ta přijde, když svému jménu dáš razanci.

Sedím sedím pod stromem, Vidím duchy za domem. Těžko soudit neživé, když noci jsou tu mrazivé. Nikdy nejí, nemluví, a přesto je vždy pomluví.

Člověk si zlomí nohu, pak modlí se k bohu. Přitom vytvoří se píštěl. Nemohl chodit, sedět, tak jenom ležel. Pak přišla pravá chřipka, Následně těžká nevolnost. Pomalu si tě volá JIPKA. Nechi být mrzák, už z toho mám zlost.

Rybáři chodí na ryby, houbaři zase na hřiby. Všichni někam cestujou a k tomu něco potřebujou.

Proč jsou lidi na sebe jako psi? Tváří se tak a chovají se jinak. Píšou něco jiného, než co mají na mysli. Písmo je v tom případě jen znak.

Chodím chodím po světě, a dělám chyby ve větě. Nosím velký ranec, koupil jsem i hrnec. Říkají mi hlupák, ale já jsem chudák. Jsem už dávno bez peněz a šlechta mě chce dát do želez.

Žila bílá slepička, co snášela vajíčka. Vajíčka jí poslouchala, co chtěla vždy udělala. Jednou přišel Honzíček, co si nesl košíček. Odnesl ty vajíčka a naše bílá slepička, byla rázem sama.

Problémům se nevyhýbej protože časem se stávají těžší. Když je vyřešíš bude ti hej a život se tím stává jednodušší.

Nemůžeš chodit, nemůžeš spát. Jediný co můžeš, je jenom řvát! Všichni tě litujou a chlácholí, prej bude to dobrý to přebolí. Všechny ty rady a poučky, musíš poslouchat jako děda od vnučky. **Teď a tady si to jenom ty,(teď a tady si to ty) Na dně nejsou žádný výhody,(na dně nejsou výhody) Musíš se sebrat úplně sám Protože ani já ti ruku (na dně) nepodám.**

Bylo jedno prase, ztratilo se v lese. Sežralo tam kořínek a v srdci vzplanul plamínek. Láska ke kořínkům je pro nás jak kouřit dýmku. Dlouho prasátko hledalo, aby další kořínek mlsalo.

Když se dostaneme do stavu, kdy klidně zemřeme, teprve tehdy začínáme opravdu žít. Řešíme totiž věci, které jsou opravdu důležité. „Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít.“ Honoré De Balzac  

Co je to tým? To neví ten, co není týmu člen. Tým ten neodvane jako dým. Tým to je společná víra, co se nedá prodat za kus sýra Tvoje tvrdá píle, se umocní právě, kdyz přijde vítězná chvíle. S pravým týmem vše zvládneš hravě. Říká se, kdo věří vítězí! Ano, v tom to právě vězí. Nestačí věřit v sebe sama, ale stát za týmem jak Obama.

Když tě osloví múza, někdy to bývá hrůza. Což takhle verše o životě? Těžko se básní, těm co jsou krásní. Protože se chtějí především strachovat, jak u toho budou vypadat.

Každý rok je to tu zas a zas a mě bere pořád ten samej ďas! Silvestr co Silvestr pořád to samý, já nechápu, že to ty lidi stále baví. Bum, prásk, a další světlice. Přidej, ještě máme plný sklep. Neboj se úrazu, to je klep, koneckonců stala se z toho tradice.

Když sportuju tak ŽIJU! Když držím klarinet tak hraju. Když sport tak FLORBAL! Nechci vypadat jako lidský obal. Proto dělám to co mě baví a nic mě nikdy nezastaví!

Nemám možnost se věnovat své vášni, proto se snažím napsat to v básni. Nejsem básník ani umělec, přesto stále je tu jedna věc, kterou chci vykřičet do celého světa. Nikdo na to nemůže uplatnit právo veta!

Do postele padat totálně vyčerpaný zároveň býti úspěchem omámený. Dělej jen co Ty doopravdy chceš a nebudeš vypadat jako chcíplej pes. Věř v sám sebe a jdi si za svý snem, za tu tvrdou práci budeš náležitě odměněn.