Nelituji svých kroků, každý mě posunul dál

Jak se vyrovnat s něčím,
co nemůžu nikdy získat.
Odpověď neznám, mlčím,
nechce se mi ani pískat.

Ta touha je silnější než já
a stále živí odvážnou naději.
Nemám ani šanci jak se zdá
a tvrdí nehledej jiného raději.

Usmívám se denně na svět jako debil
se smířením, že není cesta.
Snažím se před tím utéct, ale nevim
pravděpodobnost je 1 ze sta.


Vím, že někde najdu druhou půlku,
která bude na té samé vlně.
Cítím se jak oběť, co uvízla v důlku,
tak teď čekám na té druhé straně.

Bloudím asi světem
a vypravím dětem,
co všechno se může stát,
když se neustále budou bát.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chyby jsou prostě vidět víc

Puberťácká cesta to school

Zkrátka mám fakt šikovný ruce