Pouhá slova, promiň...

Jsou činy kterých budu litovat pořád,
jsou to ty věci které mi vážně mrzí.
Slova omluv jsou jen pouhou frází,
protože jsem jen potrhlý neřád.

Omluvit se je jedna část,
ale odčinit to je věc druhá.
Mám pocit, že to byla past,
že moje duše před tím zdrhá.

I kdybych se omluvila tisíckrát,
nic to nezmění.
Má duše je plná velkých ztrát,
chci žít, ne jmění.

Tak už sakra věřte mi,
chci žít a mít
nohy pevně na zemi.
Protože nesoudím,
protože nepiju a nekouřím.
Jenže se už nesměju,
chci jít ven
a nesedět v uzavřeným studiu.

Nelze to smazat za jediný den,
musí to bolet dlouho ale odejít volně.
Dostat tu pochybnost už ven,
když se jinak představím, no tak zvol mě.

Domluvit se není řešení,
ale pochopit se vzájemně,
to by mohlo být rozřešení.
Otázka je jestli beze mě.

I kdybych se omluvila tisíckrát,
nic to nezmění.
Má duše je plná velkých ztrát,
chci žít, ne jmění.

Tak už sakra věřte mi,
chci žít a mít
nohy pevně na zemi.
Protože nesoudím,
protože nepiju a nekouřím.
Jenže se už nesměju,
chci jít ven
a nesedět v uzavřeným studiu.

Dostat to z mysli mít už klid,
vypustit ventil a načerpat naději.
Jenže mě vždy soudí okolní lid,
měla bych se ztratit s očí raději.

Usmířit se dojít zpátky k tobě,
připadám si jak uklizený odpad.
Cítím sebe, ale je mi z toho blbě,
snad to bude mít ten správný dopad.

I kdybych se omluvila tisíckrát,
nic to nezmění.
Má duše je plná velkých ztrát,
chci žít, ne jmění.

Tak už sakra věřte mi,
chci žít a mít
nohy pevně na zemi.
Protože nesoudím,
protože nepiju a nekouřím.
Jenže se už nesměju,
chci jít ven
a nesedět v uzavřeným studiu.



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

ne přímo stupidní

Nejsi dost,  protože čím víc víš, tím jsi nejistější a zahlcenější. Protože čím víc víš, tím víc si nevěříš, že bys mohl být roven ostatním. Nejsi dost, protože čím míň víš, tím jsi slepější a odvážnější. Protože čím míň víš, tím víc si věříš, že zvládneš to, co ostatní. Protože čím míň víš, tím víc si myslíš, že je vše jednodušší, než ve skutečnosti je.  A oboje je hloupé Jsou to jen slepé postoje Toho stroje, co říká  že to uvnitř je tvoje HODNOTA SVĚTA A to co může být nejblíže pravdě, je někde uprostřed. Bez myšlenek o vzhledu bez myšlenek na cenu  Bez myšlenek na ponížení Jen vysvětlení, že já jsem ten, co můj život mění. 
Celý článek »

Cyklovýlet po turistické trase

Obrázek
Tentokrát jsme vyrazily na kolech, a jelikož jsme turisti, jak se patří, tak jsme to střihly přes turistickou trasu :D Okruh byl jasný přes Potštejn přes altánek dolů k Žinkovskému zámku dále přes hráz rybníka a hlavním lákadlem celé cesty byla Osobovská skála, kde jsme si udělaly oběd na ohni. Na mapě nám to připadalo docela v pohodě, ovšem na kola některé turistické trasy vážně nejsou. Rozhodně to ale stálo za to, protože zážitek nemusí být pozitivní, ale za to pořádně intenzivní...  zde mapa celé trasy   A jak jsme se nakonec s celou trasou popraly, můžete shlédnout ve videu níže ;) 
Celý článek »

Strach je odvaha jít dál

Když se něčeho bojím nebo jsem z něčeho ve stresu, vždy si vybavím tuto chytrou větu, která mě pomůže posunout se dál... „Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.“ Elbert Hubbard
Celý článek »

Vandr kolem Kosího potoka

Obrázek
termín: 4.5. - 5.5. 2019 cesta: Ošelín - Konstantinovy lázně            cca 29km účast: Emil, Linda, Ája, Klárka, Kačka, Majda, Já Jako tradičně jsme vyjížděli vlakem z Nepomuka (Já, Majda, Kačka), ještě než jsem si sedla, stihla jsem málem Majdu zabít krosnou a roztřískat si i guitalele. Na trase Nepomuk - Plzeň totiž začali jezdit nové vlakové soupravy (RegioPanter), kde je sice fajn víceméně bezbarierový přístup, ale totálně malé úložné prostory na zavazadla a menší sedačky. Jelikož jsme s sebou měli ještě pejsky, tak jsme si sedli tam, kde bylo nejvíce místa, to znamená u záchodu. Jenže tam zavazadlový prostor takřka není. Nad mojí sedačkou byly vidět klasicky dvě tyče, a tak jsem tam zvedla tu šíleně těžkou krosnu a prostě jí tam položila, jako by to byl nástavec na zavazadla. Ovšem mezi těmi dvěma tyčemi NEBYLO průhledné plexisklo, jak jsem se naivně domnívala. Ve skutečnosti tam nebylo vůbec nic než díra, a tak ta krosna s přivázaným guitalelem propadla až na sedačku, k
Celý článek »

Slepota, o(d)světa

Obrázek
Nečekaná blízkost, navzdory kilometrům, nebo spíš slabost? Provolané tisíce a nekonečné měsíce, výpis hovorů nebo spíš nekonečného rozhovoru. Unavené oči, ale srdce v hlasu  a mobil namísto kompasu společně v boji proti času. Neodcházíme, jen se nevidíme, tak nemůžeme odejít, když jsme nepřišli, ale stejně jsme se našli. Podívej, až kam jsme zašli. Jak to bylo dříve, když teď už jen sníme každý jiný virtuální sen o dokonalosti osoby na druhé straně, a přitom to začalo tak nevině v jedné vteřině. Víme o sobě víc než naše reálné okolí,  jenže přes písmenka to tak nebolí. Je to správně? Počkej teď vážně, zdá se mi to právě nebo zapomínáme něžně na realitu v duši skrytu? Mělo se to stát a nejde to dál hrát,  když drát nahradila wifina, klid, není to kravina, jen nás pohltila sociální bublina. Snad se někdy setkáme osobně  a podobně se střetneme,  až si tváří v tvář vše řekneme.
Celý článek »