Já živel - Peddy 33

Chcešli-li něco změnit, tak zvedni zadek a jdi něco dělat. Protože utápět se ve svých dokonalých představách nemá cenu, když jim nejdeš naproti. Uvědom si, že depresivní stavy vážně nejsou tvou dokonalou představou. „Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij.” John Lennon

V každém z nás je pravda i lež, otázka je čemu nakonec řekneš běž. Co si vybereš mysl nebo srdce? Lhát jemně nebo mluvit prudce? Trpět krutější pravdou? Nebo trpět milosrdnou lží? Lží si kupuješ čas pro pravdu, ale tak jen schytáš další dardu. Pravdou týráš ostatní, ale časem se vše vyjasní.

Letos v lednu konečně nastala pořádná zima a mrazy. Proto jsem se s kamarádkou rozhodla, že zavzpomínáme na staré časy na bruslích, kdy jsme na rybníce byly od rána do večera. Dohodly jsme se, že mě vyzvedne v pátek až půjde ze školy a půjdeme si zahrát hokej. Možná to zní divně holky a hokej, ale je to tak. Každý se baví jak chce a my prostě máme rády hokej. :) Sraz byl u mě doma v 16:00, samozřejmě jsem se oblékla, obula a brusle nechala nahoře v pokoji, takže jsem se musela znova zout a vrátit se. Potom jsem ještě hledala hokejku v kotelně. Tohle mi zabralo, ale tak max 10 minut, ovšem následující zdržení bylo delší, protože...

Pro odpovědi chodíme daleko, nikdy nevíme kdy a kde je najdeme. Určitě to znáš taky ty kolego, že je někdy nevidíme a přejdeme. Tik ťak, tik ťak, čas Nám ubýhá do podrobností často zabýhá. Cvak cvak, cvak cvak a tachometr sčítá uběhnutý kilometr. Máme je nadosah a před očima, ale né vždy je dokážeme uchopit. Však pro mozek by to byla svačina jež dokáže další otázky potopit.

Neřešme to, co by jsme měli dělat, věnujme pozornost tomu, co právě děláme. Jestli se trápíme nebo jsme naštvaní, tak řešíme minulost nebo budoucnost, kterou nemůžeme změnit. Budoucnost můžeme ovlivnit až v tom okamžiku, kdy se stane přítomností. A o to jde, žít v přítomnosti. „Když jsme šťastní, jsme vždycky dobří, ale když jsme dobří nemusíme být vždycky šťastní.” Oscar Wilde

Tato situace se přihodila mě a ségře, když jsme byly lyžovat jednoho krásného nedělního rána. Ovšem následně jsem touto historkou pobavila dost lidí, protože moje řešení bylo trochu nevšedního rázu...:D Do našeho oblíbeného skiareálu jsme přijely přesně v 9:00 (což je mimochodem víkendová otevírací doba), aby jsme se vyhnuly sáhodlouhé frontě na vlek. Při příjezdu na parkoviště jsem musela stáhnout okénko u řidiče, aby mi zaměstnanec skiareálu sdělil, kam mám zaparkovat. Tento čin se ale po zaparkování ukázal jako velká chyba. Po krátkém zápasu s kličkou od okénka, mi ségra poradila, ať nechám nastratováno během toho než se přezujeme a oblečeme na sjezdovku. Přestože v autě bylo po 10 - ti minutách skoro solárko, tak se okno stále odmítalo vrátit do původní polohy. Takže jsem vzala plachtu, kterou obvykle dávám na sklo, aby nenamrzlo, a zavřela ji do dveří tak, aby až se vrátíme tam nebyla taková zima. Všechny věci jsem raději zamknula do kufru a vyrazily jsme na svah.

Každý rok chodíme v den Silvestra odpoledne s přáteli na procházku. Vždy jdeme navštívit zalesněný vrchol Štedrý, aby jsme ten uplynulý rok uzvařeli nějakým pohybem :) A samozřejmě druhý den chodíme „rozchodit Novoroční kocovinu” tam, kde jsme loňský rok uzavřeli. Takže začínáme nový rok stejně jako se s tím starým loučíme. Vždycky bereme s sebou i naše nejbližší, a tím myslím především naše psí přátele. :) Letos jsme vyráželi ve 14:00 od hráze místního rybníka, kde byl sraz. Sešlo se nás ne moc ani ne málo, prostě tak akorát, na skvělou procházku. V polovině cesty jsme zastavili na vyhlídce, kde jsme se společně vyfotili. Focení probíhalo tak, že kdo seděl na lavičce, vzal si na sebe jednoho psa. Večer jsem zjistila, že to byl opravdu „výborný” nápad (pointa na konci).   Na vrchol štědrý jsme došly po nově vybudované naučné stezce, o kterou se zasloužil místní spolek občanů. Na vrcholu se pak opékaly špekáčky, ale já se ségrou jsme vyrazili zpátky domů, aby jsme v 1...