Já živel - Peddy 33

S lístkem na poslední spoj se rozpouštím v prostoru dochází mi benzín ducha.  A střecha? Ta se propadla  už při poslední kontrole  komisí pro kolaudaci života. Počkej ta...?  um, ta ...  Jo ta ... podstata.

Právě v domnění, že to silné znění našich srdcí spustí dekadenci, rozpoutáme kruté bouře, kde naše další část zemře.

Pouta, co mě svazují do kouta,  jenž mění obraz světa, jak přežitá autonehoda. Shoda v každém okamžiku,  když se na chvíli vzdávám nárazníku. Všechno je o zranitelnosti, neboť bez ní nejsme lidé, jen monstra co zraňují cizí nitra. A zítra? Stále stejný scénář,  ať jsi gangster nebo farář. A jestli to stále bolí, pak ti stále nějaká lekce  chybí.

Chci skočit každé ráno,  a vědět,  že mám na dnešním talíři nandáno pár těch nezdarů  co mi zvýší páru kopec úsměvů pro ostatní,  protože každý denně sní Několik bolestivých grimas,  když bodnou mě pod pás. A nakonec si sama přileju omáčku, protože chci plout na přátelském obláčku.

Jako gradující bouřka  slýchám přicházet neštěstí.  Pozdě chytám tenhle signál a už už se ke mně plíží ta liška.  Snažím se utéct na náměstí,  ale není útěku ve vzteku.

Jestli chceš být králem pozornosti,  pak bav lidi vtipnými zkušenostmi. Jestli chceš být důležitým,  mluv o aktuálních tématech.  Jestli chceš být hlupákem,  potom nepřestávej mluvit.  A jestli chceš být třeba náhodou sám sebou, nenásleduj ty, co jdou s tebou.

Jsem všechno a nic,  jako když ztratíš klíč od zámku svého pokoje  a tleskáš si přitom vestoje .

Bezprostředně příjemně,  držíš můj nádech v dlaních. Čemu vděčím za tvou přízeň,  když já nedržím ten tvůj. Řeklas: Stůj! Já se lekla  a  zmizela jsem v lidské poušti, kde se nikdy neodpouští.

V úsměvu  je síla, když víš,  že uvnitř vlastníka je díra. Když víš,  že dokáže být šťastný,  ač obětoval mnohé pro sny. A možná ani nevyšly,  ztratili se jako pára nad hrncem  ... ale úsměv ten je k nezaplacení,  protože bez něj  si připadáme sami bezcenní.

S lehkým pocitem hladu  vychutnávám si tu náladu  vzrušující krásy,  když spojím svoje řasy.

Bez souznění si tvrdíme,  že to jednoduše změníme.  Jako kdyby city,  šly naprogramovat. Mísami jídla Hlasitou muzikou ...  Hlavně ať překryjeme  ten vnitřní hlas úzkosti Jenže pak zjistíme, Že past spadla s okolní panikou  ... Že lidsky nežijeme,  že jsme jen něčí známostí.