Nestíhám být

Z usazené sedliny čaje 
cítím v hloubi hořkosladkou bolest. 


Obaluje celý můj mozek 
a tělo vyčerpává.

Přesto se ve vteřině zvednu 
a následně do padnutí makám.


Vím, že tu něco nehraje, 
přehlížím tu nenápadně jasnou lest. 


Stavím hráze ze samých trosek, 
"nečekaně"
žádná sláva.


Stále někam utíkám 
a jen promýšlím 
další opravu.


Nestíhám žít, a proto padám.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

peřina je štítem srdce

Věř si!

Předminulá vítězství nás vrací do dětství

momenty, když jsi to ty

Prosím kráčej dál