Nestíhám být
Z usazené sedliny čaje
cítím v hloubi hořkosladkou bolest.
Obaluje celý můj mozek
a tělo vyčerpává.
Přesto se ve vteřině zvednu
a následně do padnutí makám.
Vím, že tu něco nehraje,
přehlížím tu nenápadně jasnou lest.
Stavím hráze ze samých trosek,
"nečekaně"
žádná sláva.
Stále někam utíkám
a jen promýšlím
další opravu.
Nestíhám žít, a proto padám.
Komentáře
Okomentovat