To krásné něžnější pohlaví




Pohledem ony porozumí,
však jejich slovům
já nerozumím.

Objetími nešetří,
aj mně
nějaké občas uštědří.

Jsou tak neuvěřitelně silné duše,
že jen zírám, zírám a jsem tiše.

Každý den šíří něco,
co nepochopím.
Nejde to vidět ani popsat,
natož své pocity vypsat.

Předávají všem
kouzlo bez magie
a vánek v bezvětří.

A přitom působí
jak jednodílná trilogie
či otevřené závětří.
 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Italský vandr 1. část

Pouze já jsem svůj největší a jediný nepřítel

Dělám, co prý nemám

Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 12. část - taxi a stres na hranicích, cesta domů

Život v seriálech