Kudy se dát?

Moje srdce pro to buší
a má duše už zřejmě tuší,
že by se chtěla už vrátit,
ale zatím musím časem platit.

Jakmile zjistím,
že nemám nic,
konečně pochopím,
že jsem měla víc.

Mé plíce pro to dýchají
a mé oči nad tím plakají,
protože vědí, že to nelze vrátit,
ač jsem to nechtěla nikdy ztratit.

A tak řádím,
všude kolem sebe.
Nervy všem ladím,
když zlost mě vede.

Srdce mě za tím táhne,
ale tělo stojí a rukou mávne.
Zvolím delší cestu s trním,
ale ten sen si prostě splním.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak (NE)rozdělat oheň

Možná jste hypersenzitivní i vy, je nás prý dost.

Nepředstavitelný stav

Slovensko - LAKATOŠ DRIVE - (video)

Brzo nebo pozdě?

Jarní ráno

Plný kecky a pivní necky