Všichni se mi diví, že miluji zimu, však já mám pocit bezpečí. Nemusím krotit alkoholickou slinu a rozmazlený děti nikde neječí. Prej je zima, led, pořád se musí odhrabávat sníh. Já mám ale jiný nadhled, vždyť zima dodává krajině jiskru.
Když už je člověk tak zoufalý, že nemá čím se uklidnit, nedokáže hlavu vylidnit, pak se jeho život zahalí do trezoru z oceli. Nepustí k sobě realitu, aby nebyl znova trýzněn, a zklamán z cizí přízně. Vidí jen důvěru rozlitu a nechce patřit ke světu.
Jsem trochu workoholik když neznám otázku Kolik? Snadno mě to vtáhne a moje duše pak prahne po klidném bytí bez ulehnutí. Těžko nad tím zvítězit když jediná cesta je, se nechat porazit. Roztroušené paprsky světla připomínají, že jsem se zpletla. Po nekonečných omylech se topím v dalším.
Ať mám třeba sto párů bot, neumím hrát z lásky not. Ač jsem nevídaným inteligentem, mám problém s dnešním tempem. Kéž by se čas vrátil zpět, třeba tam kdy mi bylo pět. Žádné starosti a jen radosti, být zas rodičů milé ratolesti. Zažít znovu upřímné dětské vítězství, poznat se na hřišti, v tom hradě přátelství. Vyměnit bonbónek za hračku, a neřešit rozbitou vypalovačku.
Teď není čas na lítost, musím se zlepšovat. Utápět se ve smutku je blbost, nesmím si tu myšlenku uchovat. Jít dál posunout se výš, dnes je můj poslední den. Důležité je znovu vstát, když když už nemůžu a mizí můj sen. Trénink co to je? To slovo neznám. Vždy jdu do boje, vše co lze odevzdám.
Komentáře
Okomentovat