Tou správnou nohou

A kdybych našla odvahu 
zlomit tu slabost na prahu bolesti, 
vykročila bych levou nohou, 
neboť ta pravá, 
už je v penzi. 

Možná jen v invalidní, 
ale o to moudřejší by byla ta levá
ve svých krocích.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vandr kolem Kosího potoka

Obrázek
termín: 4.5. - 5.5. 2019 cesta: Ošelín - Konstantinovy lázně            cca 29km účast: Emil, Linda, Ája, Klárka, Kačka, Majda, Já Jako tradičně jsme vyjížděli vlakem z Nepomuka (Já, Majda, Kačka), ještě než jsem si sedla, stihla jsem málem Majdu zabít krosnou a roztřískat si i guitalele. Na trase Nepomuk - Plzeň totiž začali jezdit nové vlakové soupravy (RegioPanter), kde je sice fajn víceméně bezbarierový přístup, ale totálně malé úložné prostory na zavazadla a menší sedačky. Jelikož jsme s sebou měli ještě pejsky, tak jsme si sedli tam, kde bylo nejvíce místa, to znamená u záchodu. Jenže tam zavazadlový prostor takřka není. Nad mojí sedačkou byly vidět klasicky dvě tyče, a tak jsem tam zvedla tu šíleně těžkou krosnu a prostě jí tam položila, jako by to byl nástavec na zavazadla. Ovšem mezi těmi dvěma tyčemi NEBYLO průhledné plexisklo, jak jsem se naivně domnívala. Ve skutečnosti tam nebylo vůbec nic než díra, a tak ta krosna s přivázaným guitale...
Celý článek »

Pomoz si sám

Udělej jeden krok, jen se přemluv a vykroč.    Nejsem žádný prorok, ale za prvním přijde druhý, až jednou najdeš konec duhy.  Znáš se, prostě si dej jenom šanci a zbytek odpadu skončí v ranci.  Cestou ho odložíš a už si na něj nevzpomeneš, když zemřeš, pak vykročíš jiným směrem.
Celý článek »

modrající jizva

Stojím na prázdném nástupišti kolem plno obav ale dobré vychování mi říká, tak je přeci pozdrav. A tak je zdravím, zatímco pořád stojím, i když se snažím pohnout z místa. Budoucnost mi mává ve stylu hastala vista akorát bez toho baby. Protože baby přece nesedí v koutě, ovšem já tam stále ještě stojím. A když se proderu přes prázdné nástupiště do vlaku, který nezastavuje, neboť má pár let zpoždění,  tak se stále vidím na každém nástupišti,  jak tam stojím. Po čase se mi přeci jen podaří vyskočit, i když nechci, i když se držím zuby nehty dveří, které někdo drží a říká, že "pojede další". Dostávám opakovaně tu samou lekci a tak střídavě postavám a jezdím spoji, které se zpoždění bojí. Nikdy mě nenapadlo se zkusit otočit, neboť nám všem lžou do očí, že běžící realita, tedy jedoucí vlak je jediným prostředkem v pohybu vpřed. Chůze prý funguje stejně, akorát neuháníš v jednom hejně vrabců. Protože když se otočíš a rozhlédneš se  zjistíš, že všude kolem je plno .... . .. .... s...
Celý článek »

Zavřeno, domácí vězení

Jsi tak vycvičený, že cenzuruješ i přemýšlení. To je panečku majstrštyk. Veškeré pokusy o zpověď  Veškeré pokusy o pravdu jsou ty tam. Veškerá snaha o sebekontrolu selhala, neboť funguje až moc dobře. Ty lotře! Povol to sevření mysli. Dovol se mýlit i když schytáš facku  nebo tu dýku pod žebro. Pouštění žilou ulevuje. A být v křeči unavuje. Vždyť je to v součtu jedno, jestli trpíš svým hlasem nebo na cizím plácku, nebo ne?
Celý článek »