Já živel - Peddy 33

Jako víno tak si připadám, když skládám další slova z olova. Jako víno, co je zkušený a rozdává se pro ženy. Jako víno bez pecek se cítím výjimečně, když tě vidím  a snažím se tvářit statečně. Jako víno zraješ k dokonalosti, máš vytříbený vkus a charakter. Jako víno bereš moje smysly do neznáma, jen tak mezi náma. Jako víno s vůní muškátu nestojíš o tátu bez emocí  obzvlášť v temných nocích. Jako šumivé víno vyprcháš ve vteřině, když přemýšlíš o vině rozpadlého korku a hrozny na vyprahlém dvorku mizí někde v dáli sprostě v horku. 

Jsme otroky naší mysli  a zdraví  hledáme v musli.

Obrať  veškerá má slova, která jsou přímo z olova, ta jedovatá součást našich jazyků, která se používá už ze zvyku. Prosím nekřič, žádnou  paniku . Vždyť víš, že nás  úzkost  drží  za  ruku s břitvou na krku. Neboť v tom  poslední m (ne)vinném loku našich sdílených citů, vykrystalizuje jen prastaré  naleziště  bývalých srdečních amonitů.

Snad se mi zdá, že ta zahrada za vysokou zdí  bdí nad našimi hříchy.

Někdy mi to srdce chybí tak moc, že prahnu žízní utopen v láhvi okurek. Nechci aby mě ostatní litovali, nechci, aby na mě zírali. A nejhorší na tom vlastně je, že nechci nic. Ani ten prach od popelnic Ani ten líc věci, když se bolest vrací o půlnoci.

Ono je docela možný, že už nechci nikoho potkat, a že jsem jen vzpomínkou na své já, které čas od času zavolá. Ono je taky možný, že už nedokážu čekat, a že jsem jen zrnkem v poušti, jenž své místo neopouští. Nezvedám se, ale ani nepadám, jen levituji nad soucitem a touhou a stále pluji temnou mlhou. Jenže ono je taky dost možný, že jsem tam, kde mám být a možná by už stálo za to  zahodit ten jalový štít.

Já uprostřed ničeho Jen mé temné Já a esence nežití. Zatímco mezitím veškeré dobré konce nejsou ani v čítance.  Já Sebestředně zostuzený  Jakoukoliv touhou ale stále přivázaný Těmi povrchními vztahy Protože city okolí jsou přednější  Já  a moje nekomunikované potřeby Já totiž z nějakého důvodu o těhle věcech nikdy nemluvím  Jen Já v bouři priorit druhých neboť jsem věčným dlužníkem  Já spokojený s absolutním minimem neboť i to je mnoho za moji přítěž v období temnot... Za moji neužitečnost  a zahozený potenciál