Já živel - Peddy 33

Ono je docela možný, že už nechci nikoho potkat, a že jsem jen vzpomínkou na své já, které čas od času zavolá. Ono je taky možný, že už nedokážu čekat, a že jsem jen zrnkem v poušti, jenž své místo neopouští. Nezvedám se, ale ani nepadám, jen levituji nad soucitem a touhou a stále pluji temnou mlhou. Jenže ono je taky dost možný, že jsem tam, kde mám být a možná by už stálo za to  zahodit ten jalový štít.

Já uprostřed ničeho Jen mé temné Já a esence nežití. Zatímco mezitím veškeré dobré konce nejsou ani v čítance.  Já Sebestředně zostuzený  Jakoukoliv touhou ale stále přivázaný Těmi povrchními vztahy Protože city okolí jsou přednější  Já  a moje nekomunikované potřeby Já totiž z nějakého důvodu o těhle věcech nikdy nemluvím  Jen Já v bouři priorit druhých neboť jsem věčným dlužníkem  Já spokojený s absolutním minimem neboť i to je mnoho za moji přítěž v období temnot... Za moji neužitečnost  a zahozený potenciál

Ještě ne. Teď?  Pak? Už je pozdě. Tak kdy? To musíš vědět... A co takhle komunikovat, a nedělat tu stejnou chybu znova? Chyba,  opakuj dokud neporozumíš, přestože ji nevidíš. I komunikace je občas slepá. Chyby jsou dobré, dnes poprvé to znělo jako pravda. Pravda aktéra,  která pocházela z přítomné zkušenosti. Můžu dělat spoustu chyb znovu  a mít pocit, že v tom plavu, ale načasování to je to, co život mění po setmění.

Píšu-li pro ostatní, pak ztrácím své území. S pocitem  že se asi už nezměním. Že ztrácím sebe  a vypadám bledě. Přála bych si říct bledě modře, ale kdo se trochou vyzná ve vědě tuší, že když bílá udeří, tak v zápětí černá vchází do dveří. A přestože to není černobílý dochází mi síly. Takže to ředím psaním z nitra. A tak vím, že zítra budu zdát se opět chytrá, ale jen na část dne , když psaní v myšlenky upadne a fakta nechá v prostoru  nedotknutelnosti.  V trezor u názorů.

Vidím Tě. Co?  Vidím Tě. Ale... Pst. Nemluv.  Můžu tě obejmout? Tak jo. Um...jak to? -pousmání-  Slyšíš to ticho? Jo, slyším. Tak nemluv  a vychutnávej...

Sladce voní, stejně jako poslední psaní historie, když člověk žije. Sladce voní, když už nezvoní. Neboť když začne zvonit, nezbývá než se poklonit  a s klidem odejít.

Termín:  22.8. - 2.9. 2021 cesta: Dealu Stefanitei --> Magura Ilvei  - cca 89,3 km, 9 dní terén (1 den silnice), krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Barča,  Klárka,  Já Pěší trasa v pohoří Rodna (Munții Rodnei): Výprava do Rumunska o hodinu vpřed - trasa (bude brzy) Předchozí část:   Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 5. část - vrcholová hymna a otužování 27. 8. 2021 Ráno po snídani ve stanech jsme zjistili, že se nám zásoby powerbanek ztenčily, a tak jsme strategicky půlku mobilů vypnuli i přes den, abychom ušetřili nějaký to procento. Před ochodem z místa, kde jsme stanovali, si ještě Majda s Klárkou stihli zacvičit Pozdrav Slunci. možná ten Pozdrav slunci přeci jen trochu zabral...  Nový den nás na vrcholku nad jezerem přivítal fajnovými výhledy a i přes velice dobrou viditelnost se nějak záhadně stalo, že jsme netrefili odbočku, a tak jsme si pro zábavu dali nějaké to stoupání navíc, neboť jsme se museli vracet kus cesty zpátky. ten ...