Příspěvky

řeším i to, co se vlastně nestalo

Mám-li lhát , jsem jak naftový magnát, jenž rozhazuje hořlavé emoce bez kremace. A  pak  za ně vybírám daně. Neřeším  a utíkám do nikam. A jestli chceš slyšet pravdu tak  veškerá má slova  zneguj ... Máš pravdu, nejsem dobrým lhářem spíš jen popelářem zoufalých nářků.

možná je ta skořice všelék

Ta špetka skořice, jenž dává vůni tvým vlasům, je tvojí tajnou esencí života. Zrnko písku v tvé botě určuje  štěstí, když kráčíš bosá po asfaltu. A ta kapka potu na tvé tváři, značí úspěch v kalendáři. A jestli se náhodou zeptáš,  na co tak zírám. Tak odpovím,  že jen pozoruji.

Jak (NE)rozdělat oheň

Obrázek
Nejdůležitější je při rozdělávání ohně vytrvat do poslední sirky. Sestřih, jak se Barča učí rozdělávat oheň, z našeho Vandru na hranicích Slovenska. Jako pro všechny naše cesty, tak i tentokrát platí, že:  Zážitek nemusí být pozitivní, ale intenzivní, 😅✌ a tak i tohle video rozhodně stojí za shlédnutí 😉.

posledním dechem

V nedozírné tmě hledám  tvé rámě a doufám, že neposkytuješ  azyl dámě v první řadě . Víš, jsem stále tak trochu nevyspělé mládě.

zákony ulice

Venku je ticho  hořká pachuť ironie lemuje bezvětří Ta nenávist prosakuje do plic každého kolemjdoucího Umlčeli bojujícího Titul mistr znalý ulic Jedno gesto a zmizeli všichni tři Jen další psycho 

Složím tě dohromady

Slovami  jen obaluješ pravdu, posloucháš vůbec své touhy? V soucitu  skrýváš svá zranění , jak kdybychom byli zbraněmi bez zajištění. A přitom víš, že v každém znění budem postřeleni  a nakonec  zůstanem brečet někomu na rameni. I v sebelepším dabingu pravdy se ztratíme v  překladu porozumění  realitě . Dokonce i v té prosté větě: Chci tě. Proč jen milujeme tak složitě a skrytě?

těch nenapsaných myšlenek

Je mi líto. Vážně je mi líto všech těch, který byly víc než nadějný prodejny či  hezkou tváří, jenž v davu září. Měly tu esenci, to kouzlo života, že není třeba zametat všechny naše hříchy. Že snad stačí, je jen otočit o pár stupňů a prej pak pochopíme,  proč se pod jiným úhlem netopíme. Víme? Ne počkej, myslím to vážně, víme?  Že napadají nás nepovinně na rovině uprostřed srdeční síně.