Já živel - Peddy 33

Z  recyklovaného  popela lepím drahokamy To ticho a my Utíkám někam nic jsem nesměla Zamykám to ticho Zamykám to 'my' Němé hovory žádný východ Odpočívám vždy,  když nemám(,)  PROČ ( ?) 

V některých chvílích  se ve mně cosi otvírá přestože vím, že to nevydrží ani do zítra. Ten impuls prostupuje každou buňkou v těle, jako kdybychom  již milovali naše nepřátele. Jako kdyby se z mého já stalo my. Ty temné seznamy a ponižující záznamy neúspěchů na vteřinu zmizely ve společném nádechu.

zpřetrhám  tu poslední pavučinu pomluv neb ze mě  stal se málem kokon lží, co už vůbec nevěří, že štěstí ještě udeří.

Ve chvíli, kdy jsem psala první část o mém zranění kolena Moje bojovnost mě občas srazí až na koleno , jsem ale ještě netušila, jak se může paradoxně tahle situace dále vyvinout. Po týdnu od zranění jsem s kolenem v ortéze navštívila spádového ortopeda. Ten mi vytáhl z kolena stříkačku a půl tekutiny s krví. Za další týden jsem měla jít na kontrolu a prý, že když to bude stejné, tak mě pošle na operaci. O týden později jsem přišla (přesněji doskákala) k ordinaci, kde bylo napsáno, že pan doktor zkolaboval, a že minimálně měsíc nebude ordinovat... Takže jsem po 3 týdnech "léčby" nevěděla v podstatě nic. Druhý den mě mamka odvezla k jinému specialistovi, který mi z kolene opět vytáhl přebytečnou tekutinu, a kde jsem se dočkala i rozsudku. „Je 50% šance, že vám ten přetržený zkřížený vaz sroste, zatímco vám bude srůstat ten natržený postranní vaz. Což by bylo úplně ideální, zároveň je to i šetrnější pro tělo než operace.” Po dalším měsíci ledování a válení se v posteli...

Nespouštěj další cyklus utrpení, stejní herci, pouze  nové znění.  Kdo jsi , že si sám sebe dovoluješ soudit? Kdo jsi , že si sám sebe dovoluješ trestat? Co takhle s jedním přestat? Všichni lžou, to je fakt, tak  proč  popíráš to, že  lžeš sám sobě ? Zpozorni aspoň ve výrobě, zkus myšlenkový audit.

Nestačí to, je to málo za ještě víc  jako poslední měsíc.  Snaha být nejlepší verzí mé osoby, jenom mění podoby... Bolí to.  Co když nespím?  Co když už nesmím?  Bojovat za lásku nemá cenu, stejně tak vzdávat se lásky. Chtít bolí  a nechtít taky,  protože  nemůžeme jen tak zvolit. 

Všeobjímající definice skrývá krásu života. Není  to  o tom "Chci více". Je to v tichém zírání, že i to týrání někdy nezraní, a že vše je tak, jak má být. Tak  zapomeň  na tu sebevražednou misi, nebo se připravíš o štěstí , které tvé temné časy věští.