Já živel - Peddy 33

S lístkem na poslední spoj se rozpouštím v prostoru dochází mi benzín ducha.  A střecha? Ta se propadla  už při poslední kontrole  komisí pro kolaudaci života. Počkej ta...?  um, ta ...  Jo ta ... podstata.

Právě v domnění, že to silné znění našich srdcí spustí dekadenci, rozpoutáme kruté bouře, kde naše další část zemře.

Pouta, co mě svazují do kouta,  jenž mění obraz světa, jak přežitá autonehoda. Shoda v každém okamžiku,  když se na chvíli vzdávám nárazníku. Všechno je o zranitelnosti, neboť bez ní nejsme lidé, jen monstra co zraňují cizí nitra. A zítra? Stále stejný scénář,  ať jsi gangster nebo farář. A jestli to stále bolí, pak ti stále nějaká lekce  chybí.

Chci skočit každé ráno,  a vědět,  že mám na dnešním talíři nandáno pár těch nezdarů  co mi zvýší páru kopec úsměvů pro ostatní,  protože každý denně sní Několik bolestivých grimas,  když bodnou mě pod pás. A nakonec si sama přileju omáčku, protože chci plout na přátelském obláčku.

Jako gradující bouřka  slýchám přicházet neštěstí.  Pozdě chytám tenhle signál a už už se ke mně plíží ta liška.  Snažím se utéct na náměstí,  ale není útěku ve vzteku.

Jestli chceš být králem pozornosti,  pak bav lidi vtipnými zkušenostmi. Jestli chceš být důležitým,  mluv o aktuálních tématech.  Jestli chceš být hlupákem,  potom nepřestávej mluvit.  A jestli chceš být třeba náhodou sám sebou, nenásleduj ty, co jdou s tebou.

Jsem všechno a nic,  jako když ztratíš klíč od zámku svého pokoje  a tleskáš si přitom vestoje .