Já živel - Peddy 33

Každý den se stane tolik věcí, nad kterými se můžeš pozastavit a zasmát se. Důležité je, si jich všímat, a dokázat se uvolnit. Protože jedině tak dokážeš získat nadhled nad těžkými situacemi. „Největším ze všech učení je žít s otevřeným srdcem.” Anonym

Sledovat jak se mění krajina mě vždy donutí k přemýšlení. Proč se to či ono změnilo změny letí jak lavina. Pouhým pohledem z okna, lze vidět rychlost přeměny. Přeměny, která bere prkna a nahrazuje přírodní kameny.  Stále je vidět více paneláků, obchodů a továrních komínů. Je to pohodlí sedět v obýváku s bandou neurvalejch puberťáků.

Všechno je mi jedno, přednášku nevnímám. Začíná mi být chladno a pomalu zas usínám. Promítací plátno už vidím v mlze a nesmrtelné myšlenky si v hlavě promítám. Upadám do snů a cítím se blaze. "Bude to u zkoušky",v tu chvíli opět procitám. Beru do ruky propisku, mobilem vyfotim další stránku a pokračuji do dalšího výpisku. Po chvíli řeším lákavost spánku. Do 10- ti minut pak opět nastává stav kdy:

Jeden by řekl, že chůze v sychravém říjnu člověku nemůže zvednout náladu, ale opak je pravdou. Minulý čtvrtek mi jel vlak ze školy až za hodinu, tak jsem se rozhodla jít pěšky. Obvykle využívám MHD, ale tentokrát jsem se chtěla toulat ulicemi a obhlídnout místní sportovní obchůdky. Šla jsem po ulici cestou ze školy směrem na nádraží asi tak v 17:15. Najednou z nějakého obchodu přede mnou vyšla taková podivná trojice lidí, která měla plné ruce. Trojice se skládala z párečku, který nesl mezi sebou v takové té přenosné sedačce malé dítě. No a zřejmě jejich trošku hoperskej kamarád nesl dětský kolo rozdělený na 3 kusy v papírové krabici (toho že bylo na tři kusy jsme si všimla až po této příhodě). Samozřejmě všichni šli vedle sebe, aby si mohli povídat, takže zde nebyla možnost je předejít (v tu chvíli mi to bylo celkem jedno, měla jsem totiž stále spoustu času do odjezdu mého vlaku). Asi tak po 20 metrech ten týpek s krabicí sejmul tím kolem poutací tabuli do nějaké restaurace...

Pokud se do nepříznivé situace zakousneme, tak ji nakazíme svým charakterem a hned se stane pro nás příznivou. Zkrátka jde jen o to, z jaké strany na situaci nahlížíme. „Jistá míra odporu znamená velkou pomoc. Draci přece vzlétají protivětru, ne s ním.” John Neal

Nezapomeňme si uvědomit že nadřazenost a sebedůvěra jsou dvě odlišné věci. Nadřazenost je víra v ostatní že jsou horší než já, ale sebedůvěra je víra ve své schopnosti. Proto povyšující se člověk nemůže dojít svého cíle. „Odvaha nás vyšle na cestu, pokora nám ukáže cíl.” Pavel Kosorin

Úsměv sluší každému, tak proč si lámeme hlavu s pitomým oblečením? Proč se přetvařujeme a „staráme se jen o sebe”? Kdyby jsme se radši usmívali na ty, kteří o nás pečují a mají nás rádi, hned by bylo všem líp. „Když vysadíš jedovatý břečťan, jahody sklízet nebudeš.” William Stephens