Já živel - Peddy 33

Vzchop se, vždyť víš že: Bez strachu není odvahy, ale stejně mi to nejde do hlavy. Bez předsudků není zklamání, před tím se ale málokdo ubrání. Neslevuj ze svého komfortu, hlavně prosím tě nikdy nesportuj. Nesportuj! Reklamy ty ti to napoví, přesně že máš býti takový. Utrácej všechny peníze a žij život jako v repríze. Navštěvuj poctivě robotu, hlavně si kup spoustu těhletěch robotů Který ti nikdy k ničemu nebudou, ale to přece není ostudou. Vzchop se, vždyť víš že: Bez strachu není odvahy, ale stejně mi to nejde do hlavy. Bez předsudků není zklamání, před tím se ale málokdo ubrání. Obchodník ten si je vědomý, že slevy každého vážně ohromí. Neboj se já ti to nenutím, ale pro tebe tu mám slevu mamutí. Poslední módní výstřelek to je přece přání všech manželek. Kabelky, lodičky, šatičky hlavně že plníte ty naše kasičky. Vzchop se, vždyť víš že: Bez strachu není odvahy, ale stejně mi to nejde do hlavy. Bez předsudků není zklamání, před tím s

Pohrdám svojí depresí, nehodlám ji vracet mé číslo adresy. Amputace proběhla snad dobře, stejně vím, že mi ještě mysl hlavu odře. Dokončím tuhle kapitolu už naposledy, ať mě neovládají její zákeřné rady.

Někdy si říkám, že je to ale sakra divný, bát se věcí jako je ohňostroj nebo palička na maso . Ano možná většinu lidí nabíjí jít na nějakej fesťák, co je pěkně nahlas, mě to ale strašně vysiluje, a pak jsem den až dva úplně nepoužitelná. Pravdou ale je, že ten rámus bolí tak, jakoby mi někdo zatloukal hřebíky do hlavy... Proč se mi skoro zastaví srdce z toho, když se někdo dusí? Možná proto, že mu nemůžu nějak víc pomoct. Snažím se každý den pochopit každou mojí sebevětší či menší podivnost, problémem ale je, že když jednu věc pochopím, objeví se další. Proč nedokážu doopravdy vyjádřit jak se cítím? Nejspíš proto, že většina lidí to cítí jinak...takže i když popíšu to, jak se cítím, druhý si to stejně představí jinak něž já. Proč mám pro ostatní daleko víc pochopení než pro sebe?  Hm, to je asi nejtěžší oříšek. Možná že jeden z hlavních faktorů bude snaha společnosti věci škatulkovat a nějak je zařazovat, jenže já nechci mít miliardu škatulek a při předst

Sedím za stolem a tupě zírám, vlastně nechápu proč o tomhle zpívám. Hm...., aha už vím, však víte o čem mluvím. Celkem běžný stav zkoumání, proč třeba existuje hádání. Ne? ..... No tak nic. Čau kámo to jsem já ten kdo tě denně ovládá. Ten co má nad tebou moc, i když spíš celou noc. Obvykle tak moc přemýšlím, až mi okolí říká že si vymýšlím. Někdy přemýšlím tak usilovně až nevnímám že jsem vážně v posilovně. Jindy vyvádím jako malé dítě, a to mě pak neudrží ani rybářské sítě. Jo..... To je fakt. Čau kámo to jsem já ten kdo tě denně ovládá. Ten co má nad tebou moc, i když spíš celou noc. Za všechno může můj moudrý mozeček, i za to, že vypadám občas jako blbeček. Ale přesto mě mnohokrát nějak překvapí, třeba tím, že vážně nejsem na chlapy. Jop .... Je to tak. Čau kámo to jsem já ten kdo tě denně ovládá. Ten co má nad tebou moc, i když spíš celou noc.

I need you I want you I will always be there for you I see your body I touch your body I'm your body I'm you You are me

Miluju ty rozhovory, kdy popisuju svoji situaci druhému a vlastně je mi jedno, co si o mě bude myslet, protože jsem obvykle ve slepé uličce. V místě ze kterého se nemůžu pohnout dopředu, dozadu ani ustoupit do strany. V takové podobné situaci jsem se nacházela v nedávné době. Je jedno, o co se přesně jednalo, ale zásadní byla reakce druhé strany, která zněla takto: „Vždyť to miluješ .... A chceš v tom pokračovat nebo ne?! Tak nechápu, kde je pak problém.” Jiný člověk mi zase řekl: „Ty nemáš vůbec jednoduchej život ... není to málo, ale né zas tak moc, když je to pro tvé zdraví ...tak ať ti to vyjde a hlavně se opatruj.” Načež já jsem odpověděla, že můj život je vždycky složitej ... Chyba, to co jsem odpověděla, totiž nebyla pravda, ale jen mé přesvědčení. A když je člověk o něčem přesvědčený, tak to ani jinak vidět nemůže. Tímto přístupem si totiž lze uzavřít všechny další možné varianty. Další rozhovor byl s člověkem, kterého jsem neviděla asi 2 roky: „Jak ta

Mám odmalička hodně suchou kůži, přesto jsem už mnohokrát skončila v růži. Odřeniny spáleniny uražený zuby otřes mozku možná taky naráz do podvozku Pro mě je to v pohodě postavit se nehodě ale nebývá mi moc veselo když se loupu jako pomelo když se loupu jako pomelo Je to vážně často k breku, když v bazénu slýcháš:  tak už jdeš ty šneku? Je to vážně často k pobavení, když posloucháš ponámky: mazač tu dnes není?  Lipobase, Astrid a taky Balea, balzámy pro mumii jako z muzea. Dermacol, Nivea a nezapomeň Dove co dodat uff, dokonale namazaný stav. Odřeniny spáleniny uražený zuby otřes mozku možná taky naráz do podvozku Pro mě je to v pohodě postavit se nehodě ale nebývá mi moc veselo když se loupu jako pomelo když se loupu jako pomelo

Láska umí léčit rány tak přiznejte to dámy Láska umí tvořit šrámy nevyjímaje ani pány Zraní-li mě, budu se svíjet v bolestech, ale ustojím to, byť na pokraji sil. Pohltí-li mě, nechám se unášet tam, kam pluje slunce a sladký pyl. Je to nadpozemský risk, byť mnohdy nadlidský zisk. ^     ^ |      | »Zlomí-li ti někdo srdce tak jen proto,«  »aby ti ho někdo jiný znovu slepil.« *********************************

Hodit všechny strasti na papír možná, že se to pak změní. Dohnat se k odvaze a vyjádření všeho, co je hluboko uvnitř na dně. Druhá strana to nepochopila jsou to jen písmena k přečtení. Jak pochopit správně text, když články jsou k zábavě výhradně. Média jsou pro smích a k pláči, bizardní věci jen tak pro pobavení tragédie...dobrá ta už je k uvěření. Až když není zbytí, vidíme to pravé smetí.

Krok za krokem přichází jen ze setrvačnosti. Bojím se, ale zároveň nemám strach. Zní to zvláštně ale tenhle pocit, je mé prokletí. Odvážný strach, který nejde zastavit. Nevnímám realitu jsem zabalená do igelitu. Tři slova odvahy: Teď nebo nikdy! Skoč a probuď se  tak už nenuď se.

Hej, noční múzo posečkej ještě vteřinku, ať stanu se umělcem aspoň na pár chvil. Nápad dorazil, mé oči jsou dozorcem, už vnímám krásu účinku, tak sleduj hrůzo.

Jestli to tak má být, proč jsi mi dal naději? Jestli jsi mě nechal snít, proč jsi mi to řekl později? Jestli mě to nezabije, prý mě to posílí. Co když ale potřebuju posily? Dal jsem ti facku, ale tobě to nestačilo. Dal jsem ti jinou hračku, ale tebe to nepřesvědčilo. Ještě tě to nezabilo, ale tobě to nestačí. Co když potřebuješ jen otevřít oči?

Jsi jako rostoucí sedmikráska v kamenném moři. Někdo koho nelze minout bez úsměvu. Jsi jako kvetoucí poupě mezi proudem lží. Někdo koho nezahrneš do průměru. Denně chodím ulicemi, že na Tebe snad narazím, že osud nás svede k sobě. Jenže už jsem z toho vyléčena, neb jsi v jiném dresu převlečena. Denně věnuji se vášni, nechť čas běží k lepšímu, nechť si mě láska váží. Vynoř se už z davu ty pravá osobo, ať nezačíná stejný příběh nanovo.

Polož svoji duši na dlaně nesnaž se skrývat svoji citlivost. Je to síla je to smutný smích, a veselý pláč. Je to víra je to nespoutaný vězeň a tvůj ovladač.

Děkuju všem, kteří čtou. Kteří čtou a vnímají, dnes je to totiž vzácností. Děkuju za to,  že se nad něčím zamyslíte, protože nikdy nevíte, co se nakonec dozvíte. Díky za vyjádření vašeho názoru, to totiž zvedá společnost nahoru. Děkuju za to, že na mé myšlenky a básně reagujete, protože se obohacujeme vzájemně, přestože to nevypadá třeba příjemně. Děkuju všem, kteří píší. Kteří píší třeba i jen mně, protože to mé krize přemostí.

Byl to zajímavý rok, plný pocitů a školních sešitů. Spousta konfliktů ale i porozumění Hádek a úsměvů objetí i setkání Cestování a balení sezení ale i ležení Uznání i posměchu souznění i neúspěchu Konečných verdiktů někdy i zesměšnění Dny plné zpěvu přiznání i poznání Omluv a zklamání vstávání ale i uspávání Podceňování i nadhledu vítězství a závodů Byl to rok 2017, plný zkušeností i všedností.