Já živel - Peddy 33

Neumím být naivně arogantní ani poslušně slepá. Je to má pravá osobnost kdo na dveře klepá. Neumím být vědomě ignorantní ani přehnaně přívětivá. Je to má pravá povaha, kdo rovnost a lásku uctívá.

Zastavme jedinou myšlenku, udržme ji na čas ve své mysli. Věřme ve své schopnosti právě tehdy, když jsme na sklonku. Vždyť nejen jednou naše plány vyšly a odkryly naše pravé přednosti.

Byla polovina prázdnin já měla vše splněné (bílení, štípání dřeva, brigáda, škola), a tak jsem vyrabovala skleník nakrájela zeleninu a se sbalenou krosnou jsem šťastná přisedla na vlak do Jindřichova Hradce, ve kterém seděly už mé spoluhráčky z florbalového týmu. Cesta trvala asi 3 hodiny, ale nálada byla skvělá a my si vystačily s jedním balíčkem Prší. Po ubytování jsme se přesunuly do šaten v hale, kde jsme se připravily na první zápas. Na hřišti bylo vše dokonalé, zahřátí, rozcvička, příchod na střídačku, pokřik a úvodní písknutí rozhodčího. Po 5 ti minutách hry jsem se konečně dostávala do svého tradičního herního transu, když přišla osudová rána... Vybojovaný balónek u mantinelu, moje dravost a tah na bránu stoupal, zaváhání. Těžiště na jedné noze a zezadu na mě přistálo dalších třeba 70 kg. Protihráčka mě doslova přeběhla, což jsem zjistila až ze záznamu. Jediné, co si pamatuju, je zpomalený záběr a pohled na koleno jak z filmu, brutálně hlasité křupnutí a prolomení kolena...

Ráno potkávám obchodníka s deštěm Odpoledne má ale už na skladě Slunce. Mylně si vybírám Sluneční zboží, protože dnes má přebytek nebezkých slz.

První tón, vnímám nadšení a mírné vzepření. S druhým tónem, přichází uvolnění a falešné znásilnění. Třetí tón již splývá, protože moje mysl zpívá. Rytmus mnou protéká a já nevnímám sebe jako člověka.

Vítr dnes vládne krajinou, cítím spravedlnost a rovnost, kterou bere život listům. Já sleduji dívku jedinou, poznávám podzimní bytost, která se vyhýbá městům. Přešlapuji na parkovišti a rozpouštím se v barvách.

Znám je všechny do puntíku, díky nim bylo moje dětsví dokonalé. Pravda, neznala jsem životní taktiku, proto jsem je sledovala tak vytrvale. Můj oblíbený Maxipes Fík s Ájou byli nerozlučná dvojka jak Vilík s Májou. A ty Krkonošské pohádky nikdy neskončili bez hádky. Rumcajs byl poctivý loupežník a děda Lebeda vysloužilý námořník. Strýček Fido všem dával dobrou noc zatímco včelí medvídci volali o pomoc. Pat a Mat si bydlení stále zlepšovali a Mach s Šebestovou Jonatána všude s sebou pašovali. Bob nutil Bobka ráno vstávat a cvičit a Racochejl měl talent všechno zničit. Znám je všechny do puntíku, díky nim bylo moje dětsví dokonalé. Pravda, neznala jsem životní taktiku, proto jsem je sledovala tak vytrvale.

Kdyby se v životě neděla překvapení a nepřicházely by překážky, tak by to byla strašná nuda. Vždyť je zábava vymýšlet řešení a užívat si každý vyřešený problém. „Vidět a cítit znamená existovat, myslet znamená žít.” William Shakespeare Zdroj: https://citaty.net/autori/william-shakespeare/ „Vidět a cítit znamená existovat, myslet znamená žít.“ Zdroj: https://citaty.net/autori/william-shakespeare/ „Vidět a cítit znamená existovat, myslet znamená žít.“ Zdroj: https://citaty.net/autori/william-shakespeare/

Sedím sám v místnosti bez oken bez dveří bez možnosti úniku. Uprostřed plane plamínek svíčky, který mi ukazuje cestu jak zázrakem, měla by tu být tma, ale necítím paniku. Otevírám oči, já držím v ruce pomyslné klíčky.

Když se nebereme vážně... nesledujeme obdiv. Neutrácíme jen z rozmaru. Nezasáhne nás cizí názor. Nemáme přecpanou almaru. Když se nebereme vážně... neprodáváme přetvářku. Neděláme věci z donucení. Nenadáváme na dnešní dobu. Nebrečíme, že nás neocení. Když se nebereme vážně... žijeme bez neviditelných brzd. Vidíme se ze správné výšky. Řídíme naše činy srdcem. Už nejsme ty šedivé myšky.

Popusť uzdu fantazie, až tam, kde není televize... Nech se unášet vášní tam, kde se nejen básní... Uvolni své vědomí, a příjmi své svědomí... Pochop svoji osobnost a začni vnímat přítomnost.