Nečtu, já knihami proplouvám a skutečnost přemlouvám k hlavní roli. Sklouzávám k nereálným prožitkům v neskutečné realitě. Rozpouštím se v příběhu jako bolest pro něhu. Neprohrávám, protože nic není proti pravidlům. Jen s poslední stránkou, lituji, že se v knize nelze (u)zamknout.
Jsem tělo bez duše jako šíp bez kuše. Jsem bezhlavý rytíř, gejša co nemá vějíř. Jsem vlk co má hlad, vševěd co nemá rad. Jsem vyžvejkaná žvejkačka, praktická jako česká stíhačka. Jsem zářivý stín jak korodující cín.
Za těch 5 let na základce pak 8 let na gymplu a momentálně nějakej ten semestr na vysoký, mám pocit, že jsme strašně zabedněná a nepřející společnost. Nevím, ve skutečnosti tomu tak nemusí být, ale jde spíš o pohled jedince. Ve škole po nás chtěli jen jednu správnou odpověď, protože tak fungujou testy teda mimo matiky a možná fyziky. I když u těchto předmětů se často učíme jen postup a je nám jedno, proč tomu tak je, protože prostě není čas, pochopit to do hloubky. To by se člověk musel vážně zabývat učením každý celý den i přes víkendy a volna. To že se učíme někdy až moc a často zbytečných informací je jasné asi každému, ale jde o to, že pokud neřekneme správnou odpověď jsme považováni za hlupáka. Posměch, stud, znemožnění před ostatními a nakonec to nejhorší další důvod pro projevení se našeho zlého ega. Možná to vypadá, že tady dělám z mouchy velblouda, ale právě na těchto velkých maličkostech záleží, protože se nabalují a nabalují, a my se potom dostaneme do bludného kruhu, z...
Veď mě ve tmě, přímo tam kde srdce nahmatám. Dostaň mě tam, přímo k prameni kde práce se stává uměním. Pst tudy za mnou už nezdržuj ať se ty ledy pohnou.
Termín: 10.8. - 20.8. 2020 cesta: Nová Sedlica--> Kalinov, půlden v Košicích - kulturní zakončení Medzilaborce - Muzeum Andy Warlholla - cca 89,1 km, 8 dní terén, krosny (cca 28kg) účast: Majda, Barča, Klárka, Já Pěší trasa v pohoří Poloniny: Vandr na hranicích Slovenska - trasa (bude brzy) Celkový souhrn: Vandr na hranicích Slovenska - Poloninské toulky [SONG] Předchozí část: Vandr na hranicích Slovenska 1. část - cesta do Košic 11. 8. 2020 Ráno v 6 hodin jsme vystoupily na nádraží v Košicích. Do odjezdu navazujícího spoje do Humenného nám zbývaly 3 hodiny. Jakoby mezi lidmi se traduje, že v Košicích nic není. No, nehodlám to někomu vyvracet, nejsem žádnej bořič mýtů, nicméně jeďte se přesvědčit sami. Nám se tam líbilo, ačkoliv na zpívající fontánu jsme čekali do 8 hodin. Tak jsme tu :D Vyrazily jsme teda do města. Procházely jsme historické centrum a za Státním divadlem Košice (Štátne divadlo Košice) se na...
Chtěl bych být vypravěčem svého života Vždy ví co se stane, jako nezvratný osud. Přiběh, který vypráví, je plný bezpráví, štěstí, pomluv které nic dobrého nevěsti, rozhodnutí, lží, lásky a nekonečných starostí. Umění je odejít v čas, kdy nad obzorem nezbývá žádný jas.
Potápíme se níž a níž, tam kde není už žádná skrýš. Pálíme za sebou mosty a světě div se, že nás nikdo nezachrání od utonutí. Spíme, jíme a víme, že všechno smíme, dokud zákony neporušíme. Je to osamělý život nemít průvod, který tě podporuje. Průvod přátel, no tak neříkej, že bys ho taky nechtěl. Společná síla, víra, měřítko svobody a žádné náhody. Dovol si nezvládnout vše sám, to společné nepotrvá věčně, tak si to užívej konečně.
Komentáře
Okomentovat