Sbohem budoucnosti.

Chodíme po lese, nevnímáme krásu.
Krásu, která je zranitelná, nemá ochránce.
Poskytuje nám vše k přežití a my řešíme rasu,
Řešíme původ, a divíme se té skládance.

Vždyť, lidstvo je složené z různých osob,
je to jedno, když předchůdce všech byl lidoop.
Kam se ten svět řítí,
bez jídla budem v řiti.

Soudíme se navzájem,
hele ten udělal tohle a ten tohle.
Byt nebo radši pronájem?
Jsme si rovni, tak ber na to ohled.

Peníze jsou pomíjívé,
stejně máme všichni totožný konec.
To zjistíš i ty detektive,
zazvoní ti totiž taky stejný zvonec.

Hloubáme nad svými problémy,
ač ničíme si životní prostředí.
V hospodách se stáváme bohémy,
druhý den jsme na svět škaredí.

Což se aspoň chvíli nemůžeme zajímat o přírodu
a né o svůj vzhled?
Těžko protože se radši budem věnovat rozvodu,
ohlížíme se zpět a né vpřed.

Jak dlouho ještě takhle budeme přežívat?
Zeptejme se každý sám, jestli se ohlížíme na okolí.
Lidé se nestarají, chtějí si jen užívat,
ale nějaký ten kompromis udělat přece nebolí.