Vánoční vandr

termín: 22.12 - 23.12. 2019

cesta: Pačejov - Neurazy - Nekvasovy
           cca 24 km
účast: Emil, Linda, Ája, Lola, Klárka, Kačka, Majda, Já

video: Vánoční vandr (video)

Dne 22.2. 2019 jsem já s Lindou, Majda s Lolou a Kačka s Ájou vyrazili na nádraží na vlak v 8:53. Cestou jsem si ještě koupila nějaký jídlo v obchodě. Byla to velice vtipná situace aneb byla zlatá neděle a já jakožto jediný zákazník v celém obchodě s krosnou na zádech. Po rychlo-nákupu jsem holky došla na nádraží, kde se samozřejmě zamotala Linda s Lolou, přestože byly přivázaný každá k jiné tyči od zábradlí. 

Když přijel vlak, Klárka musela skoro vystoupit, abychom zjistili, kde sedí, u nových vlaků regiopanter nejdou totiž otevřít okna. Zkrátka mávání za oknem vám nepomůže, když jedete v posledním vagónu. Sotva jsme podrbaly Emila a usadili jsme se, už jsme pomalu vystupovali, neboť jsme jeli do stanice Pačejov, kam trvá cesta nějakých cca 10 minut. 

občas je to cestování s hafíky dost vtipný

V Pačejově na nástupišti jsme chvíli tápali, jak se dostat k nádraží, jelikož bylo v rekonstrukci. Takže dřív než Majdu vůbec stačilo napadnout, že by Lola mohla skočit do vedlejších rozkopaných kolejí, tak už tam málem slítla s vodítkem za ní. Naštěstí, Lola dokázala vyskočit zpátky na peron, přestože to bylo třeba metr a půl hluboký.

Po úpravě krosen u nádraží konečně vyrazili 4 hafani a 4 lidi 

na trasu Vánočního vandru.

přímo za nosem do mlhy

Chvíli jsme šli po silnici do Olšan a za nimi jsme se u rybníku odpojili a pokračovaly po louce. Počasí bylo vandrovské, neboť když se zastavilo, foukal studený vítr, a tak se místo přestávek pouze zpomalilo tempo. Co by člověk taky chtěl 22. prosince, navíc i chvílemi svítilo sluníčko. No možná bychom chtěli zamrzlej rybník a sníh na koulovačku, ale to bychom nestihli nějaký to skupinový focení a soutěžní vložku na dětském hřišti v Myslívě. A už vůbec bychom nestihli ujít 14 km opéct si selský salám jablko a hermelíny tak rychle jako se to povedlo nám.

společné foto 

Myslív

Na hřišti v Myslívě Klárka vytáhla crossainty a vyhlásila závod v lezení po zmrzlém provazovém žebříku. První duel byl Majda vs Kačka, zatímco já s Klárkou jsme dělali rozhodčí a dohlíželi jsme na regulérnost závodu. Pak jsme se vyměnili a druhý duel byl Já vs Klárka. Vítězem se stala Kačka a já. Takže jsme si zasloužili tu sladkou odměnu. Pak jsme ještě hráli zem je láva (teda spíš jen Klárka s Kačkou), zatímco Ája si užívala místní skluzavku. 

jedéém

zde se odehrával lezecký závod

je naprosto jasný, kdo neshořel v lávě

Z Myslíva jsme pokračovali kolem Stehlíkovy vyhlídky a přes louku dorazili k nedalekému lomu, kde se těží kámen. Lesem jsme pokračovali na vyhlídku Velký kámen, kde jsme si udělali pauzu na oběd a Emil konečně pochopil, že i když Lola vrčí, ale hází po něm zadek a vrtí ocasem, že se nechce prát, ale že si chce hrát. Takže se náš „Krásný Emil” v 8 letech přestal bát všeho vrčení a začal si taky hrát. Rozdělat oheň se nám povedlo celkem krásně, jelikož kolem bylo smrkové chvojí a občas nějaký ten domeček pro skřítky, který obsahuje dokonale suché dřevo. Samozřejmě jsme je barbarsky nezbořili ale vzali jsme si ty suché a nahradili je mokrými klacíky.

Stehlíkova vyhlídka

tak přeci jen jsme přešli Pohoří a né že ne

kamenolom

Klasický opečený hermelín a topinka nikdy nezklame, obzvlášť když se k tomu přidal ještě opečený selský salám. A jako desert nám Vandrovský ježíšek poslal Vánoční tribitku s rolničkou. Takže jsme se každý rozdělil s naším čtyřnohým kamarádem a věnovali mu rolničku na obojek. Po uhašení ohně jsme vyšláply na vyhlídku, a pak pokračovali s Vánočními hafíky po cestě dál.

i zima může být krásná bez sněhu

oběd s vandrovským vánočním dezertem

Po obědě musela přijít i kulturní okénko, takže jsme se celé odpoledne učili skvělou básničku podle „Paní učitelky” Kačky :) 

Část zní asi takhle: 

Brusle, sáňky, boby 

jdi ven třeba s babi,

klidně s mámou, tátou 

nebo kamarádkou. 

 

Koukám hale z okna

děti koukají na ty naše zahrady, 

ou jé zima. 

Doteď nemůžu vyhnat z hlavy: „Koukám hale z okna, děti koukají, na ty naše zahrady, ou jé, zima.”

Jelikož Klárka místo „ou jé zima”, říkala „ou jé okna”.

Po zastavení u další vyhlídky jsme prošli přes les na louku k ohradě s koňmi, které už patřili do Neuraz. Takže po přátelském pohlazení koníků jsme došly na chalupu ve 3 odpoledne.

čuchám, že jdeme správně

Při odemykání dveří se na nás vyvalil krásný smrad naloženého zelí a po odložení batohů jsme okamžitě zatopili v obou kamnech, jak v kuchyni tak i v pokoji s postelemi, kde jsme měli přespat.

Jakmile jsme si sedli ke stolu a dali si svařák, padla na nás únava. Majda chytře využila zelí a usmažila zelné placky, zatímco my jsme přemýšleli, jak se co nejrychleji dostat ke kytaře. Večer měla přijet moje ségra, Majdy ségra s Vojtou, kteří nám měli dovézt kytaru a deskové hry, ale asi až v 9 večer. Naštěstí Ondra psal, že přijede dřív sám autem. Takže nás napadlo mu zavolat, ať se staví ještě u mě doma a doveze kytaru i guitalele. Po jasném krátkém telefonátu byla naše prosba vyslyšena a Ondra už před 6 hodinou s kytarou ťukal na vrátka. S kytarou z nás spadla veškerá únava a vlastně jsem kytaru ani guitalele nepustili z ruky až do 9 večer, kdy přijel zbytek party.

ježíšek taky donesl stylové vandrovské plecháčky ;)

Jelikož společně se zbytkem party dorazily i deskovky, začali jsme krycími jmény a samozřejmě klasicky skončili u Aktivit. Myslím, že můj speciální úbor alias vánoční kšandy a pyžamo s tučňákem na hlavě (čepice) byl nezapomenutelný.

Když jsme šli spát nastavili jsme si budíky po 2 hodinách, abychom průběžně přikládali do kamen. Vyšlo to krásně na 3 přiložení. Každý pes spal u svého páníčka, ovšem Ája s Lindou pak začaly prudit a neobešlo se to bez vrčení. Takže jsem Lindu čapla jako balík za kožich a vynesla ji na chodbu, abychom se mohly ještě dospat.

Druhý den jsme se rychle nasnídaly, uklidily, umyly nádobí a zjistili jsme, že neodtéká dřez. Naštěstí pak nějak pomaličku odtekl a my vycházely se skluzem asi půl hodinky. Celou cestu na nádraží jsme docela držely vysoký tempíčko i když nás čekalo jen 6 km. Jelikož se nám čas do odjezdu vlaku v Nekvasovech krátil tak jsme z posledního kopce sprintovali k zastávce. Bylo to asi hodně vtipný vidět 4 lidi a 4 psi sprintující z lesa přes louku k zastávce, kde už samozřejmě čekal nejen jeden cestující. 

tempíčko na vlak

Polánka a pak sprintík na vlak

Ve vlaku jsme si koupily jízdenku u průvodčí, né že by byla zrovna příjemná, ale sotva nám je prodala už jsme vystupovaly v Nepomuku, kde jsme se rozloučily s Klárkou a Krásným Emilem, kteří pokračovali ještě vlakem do Blovic. Sotva jsme vyšly z nádraží, tak jsme před samoobsluhou potkaly mojí mamku, jak jde z nákupu. Mile jsme se k ní nacpaly do auta, takže celkem 3 psi a 4 lidi. Byl to docela zážitek ten kiláček ve Felicii domů. 

Nevím jak ostatní účastníci vandru, ale já sotva jsem dorazila domů, okamžitě jsem byla vyslaná do sádek s dědou pro kapra. Jelikož bylo 23.12. byl nejvyšší čas splašit štědrovečerní večeři. 

Tak za rok zas, třeba se z toho stane tradiční vánoční pochod. 

tvoříme si placky na památku

Mapa trasy (někdy to blogger nedokáže přesměrovat, tak proto je když tak celý odkaz na trasu níže)


https://mapy.cz/turisticka?planovani-trasy&x=13.5722127&y=49.4201294&z=13&rc=9emb-x8z799ecwZxUHZ.dbAfaFdanm3NgxV2yhZeh0qjJ13-Um9eZX5LVgpu&rs=coor&rs=coor&rs=coor&rs=addr&rs=coor&rs=coor&rs=coor&rs=coor&rs=coor&ri=&ri=&ri=&ri=11244637&ri=&ri=&ri=&ri=&ri=&mrp=%7B%22c%22%3A132%7D&xc=%5B%5D