Život naruby

Zase ztrácím svůj směr,
a tak chystám další sběr
vlastních myšlenek a pravých důvodů,
proč zas dál klesám a nesklízím úrodu.

Tak se to táhne přes 4 roky,
skládám dál chyby a celé sloky.
Slzy už nevnímám přes pravé hlubší šrámy
Tak poslouchám rady a kupuju jen další krámy.

Je to má smyčka, která mě svírá,
drží mě u dna a opouští víra.
Stále však dýchám pro tohle kolo,
přestože cítím, že už mě stálo mnoho.

Jednou už musím vykročit rázně,
vystoupit z vlaku, zanechat kázně.
Je to daleko ale zároveň tak blízko,
stačí jedna chyba a navždy budu nízko.

Kolikrát ještě musím šlápnout mimo?
Mám pocit že se hroutím jak domino.
Kdy trefím tu správnou cestu
a osud řekne tak konečně jste tu.

Nechci už poslouchat lítost,
té už mám za 4 roky dost.
Já přijdu z té druhé strany,
kde oni neuvidí moje rány.

Dokážu se dostat výš než oni,
protože napřed jsem byla už vloni.
Sledují ty, co v pokroku selhali,
tak si své sny sami sobě vylhali.

Není podstatné poslouchat jiné,

stačí zabít své stránky stinné.
Chtějí mi jenom pohodlně radit,
ale následky mi budou vadit.

Takže půjdu osudu vstříc
abych nalezla života líc.