Kdy to skončí?

Když očekáváte, že přes veškeré nadšení z toho člověk vycouvá
nemáte se ani sílu zlobit.
Zas na to doplatím,
tím že místo jistoty zvolím bolestnější novou cestu.

Pak cítíš, že dotyčný neříká pravdu a zase se vymlouvá,
nemam sílu už mluvit.
Zas své srdce podplatím,
tím že si to opět vyžeru sám a zahodím záchrannou vestu.

Kolikrát ještě se spálím,
než konečně přestanu veřit lidem.
Těžko někoho trestat když se neumím ani rozhodnout,
co je správně.

Kolikrát se ještě najím,
tím že mi budou matlat hubu medem.
Snadné je vyslovit dost, ale něco jiného je to dotáhnout,
aby dali na mně.

Asi bude muset přijít zeď,
abych se stala balónkem, co má vždy možnost úniku.
Snad můj mozek někdy nevpustí do mé mysli blbost.

Doufám že už mi to dojde teď,
aby nemuselo moje ego cestovat na duševní kliniku.
Možná dojdu do cíle, kde nebude dobrota pro zlost.