Já živel - Peddy 33

Prokletý čas uprostřed našich slibných myšlenek. Proč do toho nikdy neinvestujeme stejně? Proč se srážíme s realitou, že i jen doufat je troufalé , ba co víc dokonce až nesmyslné. Naše sváry nás bohužel nepojí, jak tomu v materiálním světě bývá. Noc je sice pomíjivá, ale rána jsou pak navždy jiná. Byla s kapkou vína, jenže já víno nepiju , a tak jsem ji uklidila.

Schylovalo se k dešti a já na předměstí sbíral novinové klestí. Kolem se vznášely zvěsti o bolesti a přesně takové laskavosti jsem svíral ve své pěsti.

Snažíme se slovy zachytit to nepopsatelno, tu chvíli prázdna a souznění, ač ani v českém znění pro to vyjádření není.

To co živí válku,  je jen náš strach z neexistence  a ta vysoká hra pokru v pozadí.

Neprosím . Již neprosím o odpuštění. Jsem  v zajetí přijetí. V perleti svých snů se přátelím  s noční můrou . A spolu, my dva jsme neporazitelní. Nerozlučná dvojka Pěrestrojka

Až pochopím lež, začnu pohrdat pravdou, neboť lež je založena na dvou...

Dívám se do dáli a kladu si otázku: Zda-li jsme to už vzdali? Válka nemá vítězů jen dalších generačních řetězů a traumat...  ... Veškeré pomníky ztratily význam, když je stále zapotřebí obětí... ... v tom případě jsme všichni  poražení.