Já živel - Peddy 33

RŮŽA: Čau Zdeno, hele už jsi slyšela, že Novákovo mladá letěla... ? ZDENA: Cože počkej, jakože měla nějakýho amanta? No aspoň si našla pořádnýho pracanta, vždyť Novák je takovej kecal to je hrozný. Říkal, že mi opraví plot a skutek utek. Už to bude tejden a nic.  RŮŽA: Hele Mařka už jde, jen doufám, že mi zase nevykoupí rohlíky jako posledně. MARUŠ: Ahoj holky,  já musela ještě na počtu než tam bude zas fronta na půl hodiny, o co jsem přišla?  ZDENA: Ale Růža řikala, že Nováková už má nějakýho pořádnýho milence.  MARUŠ: Tak pořádnýho jo, jakože je to chlap jak hora?  ZDENA: No já ho neviděla se zeptej Růži. MARUŠ: Počkej, ale ty máš ten rozbitej plot, tak jsem myslela, že ti přivedl Žeryka domů.  ZDENA: Hele mýho psa do toho netahej, ten je rád, že může honit slepice, parchant jeden.  RŮŽA: Hej Zdeno, ty tak kecáš, to je hrozný.  ZDENA: Jak kecam, vždyť já řikam jenom, co slyším a ty si s tím přišla v...

Svítá a ty si nejsi ještě jistá, zdali jsi pesimista. Pro Krista vždyť všechny ty místa, který znáš,  víš ta, kde není policista,  jenž kontroluje,  jestli  jsi čistá , jsou  tvůj přístav .

Na rozlehlé pláni,  skončilo to, co se už dál nepohání.  Nejhorší nejsou kopce  nebo sjezdy z nich, ale ty nekonečně dlouhé roviny,   které se nedají zvládnout ani z poloviny.  Tam nezáleží na žárovce  ale na vozech jídelních.

S jedním šípem v srdci ,  cítíme tu životní revoluci.  Drží tep i krev v těle. Víš,  šípy nejsou nepřátelé.  Spojují nás, zásah necítíme tak jako vytáhnutí,  to totiž otvírá ránu asi tak jako kafe hlavně po ránu.   Neboť každý den je o tom ,  jak ho začneme.

Black out. . .... . .. . ...  neumím skočit do prázdna, jsem někde mezi světy bez poroty,  bez vášně.  Jen tak naboso postavám v krásně, kde nečeká odpověď ŽÁDNÁ. Jsem jen prosté DNA proudící v kašně na náměstí a jen tak obyčejně čekám na svůj první majlant vzpomínek ve filmu na hladině kašny,  jenž se snaží dokázat, že to bylo vlastně krásný. 

Když mi zavoláš, nezvednu to. Né že bych nechtěla, ale protože se bojím. Bojím se sebe, že podlehnu situaci. Bráním se totiž interakci, protože jsem rozbitá žárovka. A ty jsi jak elektřina, živá i bez vína. Zatímco já tě jen uzemním a prodloužím tak tvůj stín. Tak co s tím? 

A kdybych našla odvahu  zlomit tu slabost na prahu bolesti,  vykročila bych levou nohou,  neboť ta pravá,  už je v penzi.  Možná jen v invalidní,  ale o to moudřejší by byla ta levá ve svých krocích .