Já živel - Peddy 33

Bez námětu na odvetu  svazuji poslední touhu.  Pevně ji uvězním provazy  bouřkových mraků. Vrků, vrků  Frnk a je volná  s hejnem příznaků.

Z usazené sedliny čaje  cítím v hloubi hořkosladkou bolest.  Obaluje celý můj mozek  a tělo vyčerpává. Přesto se ve vteřině zvednu  a následně do padnutí makám. Vím, že tu něco nehraje,  přehlížím tu nenápadně jasnou lest.  Stavím hráze ze samých trosek,  "nečekaně" žádná sláva. Stále někam utíkám  a jen promýšlím  další opravu. Nestíhám žít, a proto padám.

Jsi někde v dálce,  někde,  kde mi snad tajně držíš palce. Chtěla bych být tady,  ale místo toho chodím na porady. Takže se pouze minem neboť marně utíkám za tím padajícím dominem.   | |||||||||\

Říkají: "Buď autentický, buď svůj." Fajn,  odcházím kydat hnůj.

V každodenní bitvě,  co se zpovídá Ockhamově břitvě,  se polomrtví plazíme  za světlem na konci tunelu.

Jestli prý sypu verše z rukávu tak se zastav na kávu.  Nebo radši na čaj,  kávu nepiju. A veršů?  Těch mám pomálu.

Uvnitř nádechu  se přemlouvám k poslechu,  jemné frekvence porozumění. Svému tělu  bolesti a  hlavně  znovu pochopení  pohybu. Krok,  přešlápnutí,  klus,  lehké pnutí,  nádech běh  nárazy chodidel  bolest  vzdech  3 kolečka  chytám dech  ale jsem pokořitel ledový obklad  masáž ALE  ZÍTRA ZÍTRA  JSME TU  NA STARTU  ZAS