Já živel - Peddy 33

Ať mám třeba sto párů bot, neumím hrát z lásky not. Ač jsem nevídaným inteligentem, mám problém s dnešním tempem. Kéž by se čas vrátil zpět, třeba tam kdy mi bylo pět. Žádné starosti a jen radosti, být zas rodičů milé ratolesti. Zažít znovu upřímné dětské vítězství, poznat se na hřišti, v tom hradě přátelství. Vyměnit bonbónek za hračku, a neřešit rozbitou vypalovačku.

Být zase malý, cítit to kouzlo domova. Žít to mě baví, ale ne život z olova. Sedím a dětství si promítám, zjišťuji, že se někde stala chyba. Nechci to vědět, utíkám, tak se plácám jak leklá ryba. Zjistit tu příčinu, to by mě osvobodilo. Zastavit tu mašinu, aby to ducha nezabilo.

Dej mi jeden důvod proč bych neměl měnit. Neříkej zas původ, to není řešení. Dej mi jeden důkaz, že jsme stále spolu. Nebyl to zákaz jen omezení. Dej mi jeden pohled, pro moji existenci. Chce to jiný náhled, ne zlepšení. Dej mi jednu možnost, já daruji ti srdce. Zkus citům dodat pružnost kéž přijde obrození. Dám ti jeden důvod, proč mi dát ještě šanci. Chci chránit tvůj život, možná vysvobození.

Všichni mají plnou hubu keců, jak máme chránit přírodu. Přitom sami bráníme obrodu, prý že si lesy samy poradí. Všude suché stromy, zřídka kde domy, ale zkáza sem míří, protože kůrovec se blíží.

Když už tě všechno bolí, svádíš boj s nevoli, jediné co tě může posunout, je mozek totálně vypnout. Už jen to, že jsi došel až sem a znova začínat přece nechceš. Držíš mezi zuby od trička lem, vydržet oproti začátku jde lehce.

Nic neoceníš více, jako čistou vodu, když týráš plíce. Dech se ti zrychluje, a srdce se rozbušì, ale mozek hapruje. Prý že to bolí, a jeho příkazem je konec, ale vůle ti to dovolí.

Když už je člověk tak zoufalý, že nemá čím se uklidnit, nedokáže hlavu vylidnit, pak se jeho život zahalí do trezoru z oceli. Nepustí k sobě realitu, aby nebyl znova trýzněn, a zklamán z cizí přízně. Vidí jen důvěru rozlitu a nechce patřit ke světu.