Já živel - Peddy 33

Pusto prázdno, mlha se plíží od řeky  a já si říkám, jestli tvé přízraky, nejsou ve skutečnosti mé. A jestli ty vůbec existuješ  a je pravda, že mě chceš?  nebo trháš ten řetěz  bez meškání v davu dlaní, které kradou všechny barvy duhy? Nechci tě... Nechci tě vlastnit, ale dovolím ti mě ranit. Blízkost je sebemrskačství  na rozdíl od dětství, kdy jsme věřili, že to nejlepší byly dlouhé večery. A tak při dlouhých společných večerech  doufám,  že mě probereš slovy: Vidím tě. Skutečně? Vnímám tvoji přítomnost. No tak nebojuj, aspoň jednu noc. Vydechni a odpočiň si pod mrakem.  

Vůně listí už dávno zmizela, déšť nahradily vločky a já se ptám: "Kdy se už dočkáme Vánočky?" Krajina už je dávno jiná, mlhu nahradila bílá peřina a já vím, že jsme blíž k pohádkovým královstvím.

Nikdo tě nesnáší! Ty jsi k něčemu dobrý! Uděláš ještě spoustu chyb, ale to není důvod, proč bys to měl přestat zkoušet... Jsi člověk! A cítit je lidský! Tak si neházej pod nohy klacky svými utkvělými představami, že jsme na všechno sami.

Co zůstane  až se nesetkáme? Dáme všem láskám vale? Když položíme realitu rovnu nule, pak zničíme všechny časy předminulé. Hrome, to je ze mě vzduchoprázdno? Nebo jde zas jen o přechodnou formu  na kterou si stanovíme další normu? Hrome uhoď do mě, jestli vítězí jen ti světlí. Nad čím přemýšlím? Nad tím,  proč je stín k lidem spravedlivý. A proč jsou světlá místa jen prázdné síně výstav...

Nejsi dost,  protože čím víc víš, tím jsi nejistější a zahlcenější. Protože čím víc víš, tím víc si nevěříš, že bys mohl být roven ostatním. Nejsi dost, protože čím míň víš, tím jsi slepější a odvážnější. Protože čím míň víš, tím víc si věříš, že zvládneš to, co ostatní. Protože čím míň víš, tím víc si myslíš, že je vše jednodušší, než ve skutečnosti je.  A oboje je hloupé Jsou to jen slepé postoje Toho stroje, co říká  že to uvnitř je tvoje HODNOTA SVĚTA A to co může být nejblíže pravdě, je někde uprostřed. Bez myšlenek o vzhledu bez myšlenek na cenu  Bez myšlenek na ponížení Jen vysvětlení, že já jsem ten, co můj život mění. 

Nehledě na duši ztrácíme to naše zátiší i při milujícím životě, neboť to znamená, neustále čelit prázdnotě.

Až zapálím si pár cigaret a dodáš, že to už nelze vzít zpět, prohrajeme konec. Neboť věříš v to  jít dál a já nekouřím.

Nevím... Nevidím totiž dál než za poslední val. Ta cháska lidí, co tam prý vidí, je jen soumrak předpovědí. Nevím ... Věřím, že s cizím peřím přichází i cizí režim. A jestli ne, pak je mé srdce nestranné.

Naše iluze nechtějí zmizet A tak se ptám, jak vlastně vypadám, a jestli ten šrám, co mám je jen jazykolam či boží dar. Naše iluze nechtějí zmizet a tak se ptám.. Zda se zaprodám nebo snad ten zmar se promění v katamarán světla a já poznám ve tmě svého bratra . Naše iluze pak mohou splynout a nechají nás v klidu zhynout v bublině hojnosti s vědomím, že svět se už nepomstí.

Nejlepší zážitky jsou chvilkový Jsou jemný a ostrý jak  Jalapeños na špičce jazyka.  Jsou vločkami z Mrazíka, co nemůžou naříkat. Jsou zábleskem okamžiku, když stiskneš u nových dveří kliku. Jsou neuchopitelný jako v atmosféře plyny. Jsou esencí všeho . Ale kdyby byly jen o vlásek delší, přemístily by se tam, kde ty nejsi. Neboť by nebyly nejlepší, ale pouze zdejší veteší.

Přestaň vysedávat tam,  kde tě konejší sebeklam. Usedni kolem stolu tam, kde ti nenabízí parabolu, ale přímou úměru.

Je to lepší než sis představil? Počkej, ty sis nic nepředstavil? Což ale znamená, že je to lepší. Nenech se zmást okolím, že večer v koutě nebulí. Jsou stejný, jsou zlomený a hrdý zároveň. Jsou ztracený a zpocený, když je nikdo nechce ocenit. Jsou stejný, přestože jsou naprosto rozdílný. Jsou silný, ale uvnitř jsou zrazenými dětmi, obzvlášť když se setmí. Jsme zkrátka zřejmě jiný stejně a i ta představa ve mně.

Sítě ta nezbytná součást světa.  Sítě, cizí sítě, ta všudypřítomná komunita, co vidí tě. Sítě Sociální sítě, chytí tě a pohltí tě. Sítě ta šílená virtuální planeta. Sítě, vlastní tě, ta sebraná informace, co předvídá tě.

Plynutí  Lazení Větření 

Většina věcí odplula. Přesně v těch letech,  kdy člověk ještě  stál po těch střetech. Dokonce i po těch kamarádských dýkách v zádech ještě držel balanc. Ale po tom dešti střepů  z rozdrceného štěstí ho střelba bolesti do vlastních řad poslala k zemi. Sesunul se jako balíček karet a vítr ho rozfoukal do všech stran, aby jeho každá karta byla bez ostatních  ničím a k ničemu.

Tak dlouho chodíš pro vodu  až ji z jednoho důvodu, rozliješ při chůzi ze schodů. Házíš-li na stěnu hrách věř, že ten prach už nemá strach. A ten vlk je přítelem,  protože když nakrmíš i kozu,  vlk zůstane hlídat  a koza uteče za lepším.

Káva je známá, co se tváří jako hořkosladká dáma. Přitom ale jenom ty víš,  že jedině s ní své sny proměníš v realitu. Bez ní jsi nikdo, jako každé druhé zrnko písku v poušti, co průměrnost neodpouští. Káva je s tebou provázána a bez ní zkrátka zmizí další těžká rána.

Ač si myslíme,  že to máme pod kontrolou, tak pravda je, že naší vinou ztrácíme blízkost pro lidskost. Protože uvnitř nás sídlí obě strany mince a pravdou je, že ty jednice objímáme láskou i temnotu současně. Tak to zkrátka je.