Já živel - Peddy 33

Snad mi odpustíš mou naivitu že občas sním  o našem společném bytu v dodávce  a o dalších západech slunce na lávce přes řeku. Občas se prostě děsím tvého vděku, neboť mi hraješ do karet,  což mi dává tu falešnou naději,  že bys přeci jen odhodila můj baret  a přiblížila se k mým citům. Kdy už to vzdám? Kdy konečně vykročím k opětovaným zítřkům?

Víš,  často chodím do hor. Ptáš-li se proč,  tak proto že nechci sedět o nedělích v údolích. Chodím do hor, abych získal lidský nadhled, abych viděl velkolepost světa. Aby mé srdce bylo zdravé  a netoužilo po únavě. Aby život měl smysl  uprostřed společenské divočiny. A jestli se stále ptáš,  proč chodím do hor. Tak hlavně, proto abych nezapomněl jaké to je, překonávat sám sebe.

Právě padal o první listí na chladnou zem sousedi se zase hádali a tys dávala sbohem těm, kteří neměli na výběr, jestli bolest nebo oheň.

Ahoj :)  Zdravím ;) Nějakej novej boj? Ne, zas trochu válím. Skvěle tož to mě pošli už do ... Dobře sbohem. Super, tak zas někdy. Prosím už se nevracej, radši si uží penzi ;) Uvidíme, budu tě sledovat zpovzdálí, a kdyžtak tě znovu ochráním.

Nestojím o sebe nehodlám si podlézat. Vím, ta krev, co stříká ze zad, mění barvu mého těla tak rychle, že prázdnota oněměla. Všechny své dýky propouštím. Vojna skončila i ta milá víla Dalimila. Zahazuji druhé housle. Nestojím, ležím a hodlám chvíli odpočívat pro sebe.

Ulepení  od potu z těch cizích záletů. Pohlcení  vlastní tmou ve chvílích volnosti a záchvěvu drzosti. Sopečný popel se vypařil a ty víš,  že tvůj život  jen podražil o pár laciných chvil  blackoutu . Mnoho lží je míň než... ta jediná pravda a spousta poctivého prachu.